Kateřina Hůlková z Českých Budějovic nám poslala ještě jeden příspěvek s norskou tematikou: "Norsko - jedna země, dva jazyky". Vybrali jsme z něj alespoň několik podstatných úryvků:
Málokdo asi ví, že Norsko, země s obrovskou rozlohou (324 000 km2) a malým počtem obyvatel (4,3 mil.), má dva oficiální jazyky. Všichni ví, že v Norsku se mluví norsky, ale většinu překvapí, že v zemi existují dvě jazykové varianty, které se nazývají bokmal a nynorsk. ... Kořeny norské dvojjazyčnosti spadají vlastně do 14. století. ... Země byla velice oslabena a vstoupila do tzv. Kalmarské unie (Dánsko, Norsko, Švédsko). ... Rokem 1397 tedy začala nadvláda Dánska nad Norskem ... a později země byla oficiálně prohlášena za součást dánské monarchie. Dánština se stala jediným jazykem liturgie i státní správy. Norština přežívala jen v lidové mluvě a v psané podobě se nepoužívala vůbec.
Ke změnám došlo až v souvislosti s "národním obrozením". V roce 1814 byla zrušena unie s Dánskem a Norsko získalo vlastní ústavu... V 1. polovině 19. století se v Norsku díky vyhlášení ústavy zvedla vlna euforie a začaly se prosazovat obrozenecké snahy. Do tohoto období se datují počátky moderní norské literatury a také boj o vlastní jazyk. Země se po zrušení unie rozdělila na dva tábory - jedni chtěli ponorštit původní dánštinu, druzí chtěli vytvořit jazyk nový. ... Učitel a jazykovědec Ivar Aasen vytvořil na základě západonorských dialektů kolem roku 1850 novonorský spisovný jazyk. Nový jazyk nazval landsmalem, na rozdíl od dánštiny jazyka vyšších a vzdělanějších vrstev, který nesl název riksmal. ... Roku 1929 byly změněny jejich názvy: ponorštěná dánština, riksmal, se změnila v bokmal a landsmal dostal název nynorsk.
Přestože více Norů hovoří bokmalem a bokmal se také více používá v písemném styku, jsou obě jazykové varianty rovnocenné. Každý si může vybrat, kterou z nich chce v písemném nebo ústním projevu používat. A nejen to, Norové si dokonce mohou vybrat mezi progresivní a konzervativní formou obou variant a navíc mohou běžně hovořit svým vlastním dialektem. Nikdo nemůže být nucen k tomu, aby používal spisovné formy jazyka - jedinou výjimku tvoří pracovníci státního rozhlasu a televize. Všichni Norové tedy hovoří "jak jim zobák narostl" a každý z nich je na svůj dialekt patřičně hrdý. ...
)
Chcete navštívit nějaký hrad, zámek či jinou mimopražskou památku (např. skanzen)? Nejste si jisti otvírací dobou, přemýšlíte o různých způsobech dopravy (vzdálenost od parkoviště, vlakové a autobusové zastávky)? Víte, co vše si na daném objektu vlastně můžete prohlédnout a kolik za to zaplatíte? Na to vše vám odpoví a spoustu obdobných informací přinese opravdu praktická, aktuální a pravdivá (ověřili jsme na mnoha desítkách případů) publikace "Kamenný klíč - hrady, zámky a ostatní zpřístupněné památky". Každoročně před začátkem hlavní letní sezóny ji v Příbrami vydává Kateřina Sučková a Roman Abušinov. Letošní 3. rozšířené vydání zahrnuje 326 památkových objektů a zdá se, že podtitul "nejaktuálnější, nejúplnější a nejpřehlednější průvodce" skutečně výjimečně nelže. Všem cestovatelům po českých památkách vřele doporučujeme!
Po čase se opět vracíme k našim nepravidelným ÚSMĚVŮM HISTORIE, i když tentokrát trochu jinak - nabízíme kratičký pohled do rodinného zákulisí "habsburského domu" 19. století aneb O habsburských arcivévodech (a císařích) netradičně:
)
Ferdinandovi V. (I.) dala nejen historie, ale i současníci nejrůznější přízviska - označení Ferdinand V. Dobrotivý je nejznámější a asi také nejvýstižnější, ale "Nandlovi" se opravdu říkalo všelijak a ne vždy tak laskavě. Mohla za to jeho epileptická choroba, která mu však nebránila žít a projevovat se i "normálně". Málokdo například ví, že měl slušný kreslířský talent - obrázek je od osmnáctiletého Ferdinanda.
"Stařičký mocnář" František Josef I. nebyl vždy jenom tím vousatým starým pánem, jak ho nejčastěji reprodukují obrázky v učebnicích. Také on měl své dětství, které sice bylo dost "vojenské", ale ani ono mu nebránilo projevit se skutečně dětsky - a třeba si i zaveršovat. Následující básnička je od asi dvanáctiletého Františka Josefa, který chtěl zprostředkovat svému mladšímu bratrovi zážitky z překážkového koňského dostihu, ze steeplechase:
)
Zatímco výše uvedené veršíky zůstaly jistě omezeny na nejbližší rodinný okruh, závě-rečný obrázek asi patřil k oficiální habsburské propagandě - je nicméně docela rozto-milý, a tak ho nabízíme i vám. Zobrazení zachycuje korunního prince Rudolfa (syna Františka Josefa I.), jak v "měšťanském" oděvu pomáhá svým dětským trakářkem od-vážet kameny z bouraného městského opevnění ve Vídni, čímž se vlatně podílí na stavbě nové třídy Ringstrasse. Dohlíží na něj další habsburský arcivévoda - dědeček František Karel.
|
|
