(17 hodnocení)Kateřina Hůlková z Českých Budějovic nám poslala ještě jeden příspěvek s norskou tematikou: "Norsko - jedna země, dva jazyky". Vybrali jsme z něj alespoň několik podstatných úryvků:
Málokdo asi ví, že Norsko, země s obrovskou rozlohou (324 000 km2) a malým počtem obyvatel (4,3 mil.), má dva oficiální jazyky. Všichni ví, že v Norsku se mluví norsky, ale většinu překvapí, že v zemi existují dvě jazykové varianty, které se nazývají bokmal a nynorsk. ... Kořeny norské dvojjazyčnosti spadají vlastně do 14. století. ... Země byla velice oslabena a vstoupila do tzv. Kalmarské unie (Dánsko, Norsko, Švédsko). ... Rokem 1397 tedy začala nadvláda Dánska nad Norskem ... a později země byla oficiálně prohlášena za součást dánské monarchie. Dánština se stala jediným jazykem liturgie i státní správy. Norština přežívala jen v lidové mluvě a v psané podobě se nepoužívala vůbec.
Ke změnám došlo až v souvislosti s "národním obrozením". V roce 1814 byla zrušena unie s Dánskem a Norsko získalo vlastní ústavu... V 1. polovině 19. století se v Norsku díky vyhlášení ústavy zvedla vlna euforie a začaly se prosazovat obrozenecké snahy. Do tohoto období se datují počátky moderní norské literatury a také boj o vlastní jazyk. Země se po zrušení unie rozdělila na dva tábory - jedni chtěli ponorštit původní dánštinu, druzí chtěli vytvořit jazyk nový. ... Učitel a jazykovědec Ivar Aasen vytvořil na základě západonorských dialektů kolem roku 1850 novonorský spisovný jazyk. Nový jazyk nazval landsmalem, na rozdíl od dánštiny jazyka vyšších a vzdělanějších vrstev, který nesl název riksmal. ... Roku 1929 byly změněny jejich názvy: ponorštěná dánština, riksmal, se změnila v bokmal a landsmal dostal název nynorsk.
Přestože více Norů hovoří bokmalem a bokmal se také více používá v písemném styku, jsou obě jazykové varianty rovnocenné. Každý si může vybrat, kterou z nich chce v písemném nebo ústním projevu používat. A nejen to, Norové si dokonce mohou vybrat mezi progresivní a konzervativní formou obou variant a navíc mohou běžně hovořit svým vlastním dialektem. Nikdo nemůže být nucen k tomu, aby používal spisovné formy jazyka - jedinou výjimku tvoří pracovníci státního rozhlasu a televize. Všichni Norové tedy hovoří "jak jim zobák narostl" a každý z nich je na svůj dialekt patřičně hrdý. ...
|
|
