(413 hodnocení))
Mayové se jako celek dělili na mnoho kmenů a podkmenů a byli nejvýznamnějším staroamerickým národem. Osídlili Guatemalu, poloostrov Yucatán, část mexických států Tabascó a Chiapas, Belize, stejně jako části území Hondurasu a San Salvadoru. Jejich původ je dosud hádankou.
V mayském bájesloví se uvádí, že v dávných dobách slétli na zemi bohové, jejichž posláním bylo zničit jiného boha žijícího na nebi. Po úspěšném zničení tohoto boha nastala na zemi doba temna, kdy slunce nebylo vidět po mnoho let. Pak konečně nastal den, kdy slunce opět vyšlo a ptáci začali zpívat. A právě tehdy bohové stvořili nového člověka - se schopnostmi bohům podobnými. A pak ho začali učit.
)
Po odchodu některých z bohů domů na svou planetu, tu zbývající bohové založili "univerzity", kde vyučovali. (Mayové svým bohům-učitelům začali říkat Kačinové.) Docházeli sem kněží a vládcové, aby se zde učili matematiku, astronomii, a také fyziku a chemii. Tyto univerzity byly postaveny ve tvaru většinou tříposchoďové pyramidy, kde každý stupeň znamenal jeden obor vědění. Chemie a fyzika se vyučovala až na nejvyšším patře pyramidy, což bylo pro ostatní znamení, že žáci tohoto oboru jsou ti nejvzdělanější a nejchytřejší. Doklady o tomto systému školství jsou dochovány jak v hieroglyfech v pyramidách, tak i v indiánském bájesloví.
Škola je však jen jedna z funkcí pyramidy. Další byla nutnost chrámu - místa, kde se mohli modlit ke svým bohům. Většinou je jeden chrám věnován jen jednomu určitému bohu, jak bylo zjištěno při zkoumání vykopávek a po následném překladu kamenných nápisů z jednotlivých chrámů. Někdy také posloužila pyramida jako hrobka pro významnou osobu. Předpokládám, že existovala spousta dalších funkcí pyramid, ale nám zůstávají dodnes skryté v dávné minulosti. Snad se dozvíme více v brzké době, neboť na území Yucatánu byly v roce 2000 opět zahájeny rozsáhlé archeologické práce.
Mayská civilizace se rozvíjela v srdci tropického pralesa na jihu dnešního Mexika a v Guatemale. Vznikla ve 3. století n. l. a svého vrcholu dosáhla mezi 7. a 9. stoletím. Území Mayů bylo rozděleno do malých nezávislých městských celků, proto bývají Mayové také někdy označováni jako "Řekové Nového světa". Každý městský stát měl pod svojí kontrolou několik vesnic, jejichž obyvatelé se věnovali zemědělství, hlavní hospodářské činnosti. Město Tikal (v dnešní Guatemale) se svými 3 000 budovami a 20 - 40 000 obyvateli představovalo dokonalý vzor mayského městského státu. Bylo skutečným kulturním a náboženským střediskem, které udržovalo úzké obchodní a politické vztahy se svými sousedy.
Města Tikal, Palenque (v jižním Mexiku) a Copán (v Hondurasu), z nichž každé ovládalo ještě další menší střediska, mezi sebou často bojovala, především v 8. století. Žádnému z nich se však nepodařilo prosadit se na celém mayském území, aby tak dali vzniknout velkému státu, který mohl mít bezpochyby silné postavení mezi ostatními národy. Civilizace doby, která je označována jako "klasická", na počátku 10. století náhle zanikla. Teorií, jež se dotýkají otázky "proč", kterou si kladou mnozí vědci, je mnoho.
)
Mayové byli talentovanými astronomy, kteří s nábožnou horlivostí pozorovali Slunce, Měsíc a planety a dokázali velice přesně měřit jejich pohyb. Nesrovnalosti s dnešními novodobými výpočty za pomoci moderní techniky jsou - dá se říci - až směšně nepatrné. Nový výzkum naznačuje, že nebeské dění mohlo ovlivnit jejich kulturu a stát se bezprostřední příčinou jejího úpadku, což je jedna z mnoha vědeckých teorií o náhlém zániku tak vyspělé mezoamerické kultury.
Mezi další teorie patří ta, kterou zveřejnil tým výzkumníků vedený geologem z Floridské univerzity v květnu roku 2001. Jednalo se o poznatek, že Yucatánský poloostrov, sídlo dávné mayské civilizace, opakovaně postihla katastrofální sucha. Významné je, že tato sucha, z nichž jedno nakonec opravdu možná přispělo k definitivnímu zhroucení yucatánské civilizace, zapříčinila periodická změna slunečního cyklu, a že těmito změnami se Mayové hodně zabývali. Na druhou stranu je tu ale také možnost, že právě proto, že se báli možného zániku své civilizace vlivem sucha, se těmito jevy tak zabývali. Na území Yucatánu totiž prakticky neexistují povrchové vodní zdroje. Uměle vybudované podzemní zásobárny vody jsou ale jednou z nejpřesvědčivějších ukázek geniality této civilizace.
)
Mezi zajímavosti mezoamerických kultur patří mimo jiné míčové hry, které se provozovaly s velkým pevným gumovým míčem na speciálně upravených hřištích. Stály tam proti sobě dvě družstva hráčů vybavených širokým dřevěným pásem, chrániči kolen, rukou a v některých oblastech dokonce i helmou. Hra byla hluboce provázána s představami smrti a oběti. Je pravděpodobné, že v rámci obřadů bylo poražené družstvo rituálně obětováno.
Mayové se mohou pyšnit také další zajímavou prvotinou, která přetrvala až do naší doby a kdekdo si bez ní svůj každodenní život nedokáže ani představit. Před více než tisíci lety žvýkali Mayové ve Střední Americe šťávu z gumovníku. Tento zvyk přejali bílí kolonizátoři, kteří jej také rozšířili po celém světě a žvýkačka s obměnami a variacemi na jedno původní téma, tedy gumovníkovou šťávu, přetrvala.
)
Tento článek by zajisté nebyl úplný, kdybych se alespoň okrajově nezmínila o další pýše tohoto národa, tedy o písmu. Mayské texty představují jediný ucelený systém psaných znaků na území Nového světa, což znamená, že jen oni byli schopni zaznamenávat kompletní jazyk písemnou formou. Psaný jazyk zahrnoval i úplnou slabičnou abecedu, čili měl pro každou jednu slabiku její vlastní znak. Mayské písmo nebylo prozatím zcela rozluštěno. Mayská jazyková skupina je přirovnávána k románským jazykům Starého světa, kde se odchylky od původního jazyka - latiny - vytvářely přes dvě tisíciletí.
Co se týče mayského kalendáře, hovoří se o genialitě této civilizace, a určitě právem. Mayové používali současně dva kalendáře, z nichž jeden byl "tzolkin" neboli posvátný a měl 260 dnů. Druhý byl "haab" neboli mlhavý rok o 365 dnech, který se dělil na 18 měsíců po 20 dnech a na konci období byl jeden měsíc o pěti dnech. Tyto dva kalendáře byly mistrně skloubeny dohromady.
)
Kdo by také alespoň z encyklopedií neznal klasickou keramiku, která byla zdobena pestrobarevnými výjevy a měla doprovázet mrtvé na jejich cestě do podsvětí zvaného Xibalbá ("místo strachu").
Ze všech těchto projevů mayské kultury se nám nabízí závěr, který poukazuje na nesmírnou estetičnost tohoto národa, touhu po následování tradic předků i striktní dodržování rituálů.
)
Jako dobrý příklad nám může sloužit mayský ideál krásy, což bylo ploché čelo a výrazný orlí nos. Pro dosažení tohoto vzezření byly malým dětem hlavičky formovány destičkami, dokud se jim zcela nevyvinuly a neztvrdly lebeční kosti.
Mayská kultura i po zániku národa částečně přežila v dynastiích mexických usedlíků Yucatánského poloostrova. Nejprve to byli Toltékové, kteří se usídlili v Chichén Itzá, a pak Itzové, kteří založili město Maypán. Dnešní obyvatelé původních mayských území tak mají být právem na co hrdi.
Použitá literatura
|
|
