(12 hodnocení)"V roce 1996 jsem byl spolu s několika dalšími u zrodu časopisu Čelem vzad. Jak se to seběhlo? Měl jsem na jeho zrodu vlastně asi jen malý podíl. Zavolali mě ke kabinetu dějepisu a tam jsem byl postaven před hotovou věc: Píšeš do právě vznikajícího časopisu! Měl jsem v té chvíli hotovou práci o protoindickém období, kterou jsem patřičně upravil - a vyšla. Byla to první práce z dějepisu, u níž se mi něco takového poštěstilo.
Stál jsem spolu s Alešem Beranem a Ditou Pírkovou i u prvního rozhovoru, a myslím, že to byl náš nápad. I když se rozhovor nepovedl tak, jak bychom si představovali.
Dnes, když prohlížím devět čísel časopisu, s uspokojením (podobně jako kdysi u mých přijímacích zkoušek na PedF UK doc. Čornej) mohu konstatovat, že se úroveň od prvních čísel značně vylepšila. A to berte ne jako posudek, ale spíše jako sebekritiku.
V současnosti, po čtyřech publikacích řekněme odbornějšího charakteru (dvě právě v tisku), se na své první pokusy, které mi časopis umožnil, dívám dost kriticky, ale myslím, že bez nich by do jisté míry ani ty dnešní nebyly, protože by tu nebyla ta odvaha a vůle k nim, za níž mimo jiné právě Čelem vzad vděčím."
Jiří Havlík (student 4. ročníku PedF, obor Č - D; v l. 1994 - 1998 na Gymnáziu Budějovická)
"…Ostatně ani odborník, který se právě nezabývá didaktickými či metahistorickými otázkami, nevezme Čelem vzad do rukou nadarmo. Najde tu rozhovory s několika předními historiky, kteří na sebe v rozhovorech se středoškoláky prozradili leccos, co nevědí ani jejich kolegové. Právě tato stránka časopisu svědčí o schopnosti propojit nadané středoškoláky s výzkumem a získat je pro uvědomělou volbu vysokoškolského studijního oboru.
Časopis jako celek je dobrým znamením. Odpovídá totiž na otázku, zda proti bezbřehému pronikání povrchního prézentismu do vnímání mladé generace - bombardované ze všech stran přemírou neutříděných informací, vystavené krajně povrchné televizní kultuře a namnoze zbavené kdysi samozřejmého dobrodiní mezigeneračního sdělování poznatků uvnitř rodin - lze postavit přirozený, zakořeněný smysl pro dějinnou kontinuitu. V časopise zastoupení představitelé generace dnešních středoškoláků sami o sobě říkají: ‚I my se učíme, nejsme žádní profesionálové a můžeme dělat chyby ve svých závěrech' (č. 2). Ve skutečnosti však jsou to neobyčejně zainteresovaní amatéři, kteří už začínají pociťovat odpovědnost za svůj obor.
Graficky velmi pěkně upravený časopis Čelem vzad ukazuje směr, jímž by se mohl a měl ubírat náš předvysokoškolský dějepis. Při využití moderní reprodukční techniky nabízí možnost svobodného tvůrčího projevu mladým lidem, kteří - oni sami nebo jim podobní - jsou nadějí historické vědy a kvalitní popularizace jejích výsledků v novém století… Získávají tak příležitost přijít na vysoké školy připraveni do té míry, aby jim samým pomohli vrátit či posílit skutečně univerzitní úroveň. K takovým studentům lze panu profesoru Kvirencovi upřímně blahopřát!" (Výňatky z obsáhlé recenze prvních šesti čísel ve Zpravodaji Historického klubu č. 2/1998)
Univ. prof. Jaroslav Pánek (ředitel Historického ústavu Akademie věd ČR a předseda Sdružení historiků ČR)
"Už několik let mám možnost číst časopis-historický občasník Čelem vzad… Sličný vzhled tiskoviny láká zpočátku k pozornému prohlédnutí obálky i celého čísla a potom již - buď popořádku, nebo i na přeskáčku - se začteme. A je věru co číst! Téměř v každém čísle se těším z rozhovorů s některým z našich předních historiků; … studenti se jistě musí na rozhovor dobře připravit, o osobnosti zjistit řadu údajů. Otázky formulují tak, aby se čtenář dověděl o zpovídaném vědci co nejvíce.
Také mne těší, že studenti dávají najevo svými zasvěcenými příspěvky zájem o minulost a současnost Prahy. Nejrozsáhlejší částí časopisu tvoří články. Jsou tematicky pestré, doplněné obrazovým materiálem, nákresy, plánky, mapkami. Autoři nezapomínají uvést zdroje svého studia. V rubrice Křížem krážem se čtenáři seznámí s novou knižní produkcí z oblasti historie, není zapomenuto ani na významné výstavy a zajímavé jsou i čtenářské ohlasy na jednotlivé příspěvky z minulých čísel.
Obohacením každého čísla jsou různé přílohy; jejich pestrý obsah musí potěšit všechny, kdo mají možnost tento časopis číst. Dalším obohacením jsou přílohy Přečtěte si s námi: přední historici jsou představeni vhodně vybranými ukázkami ze svých posledních prací.
Asi bychom měli závidět studentům budějovického gymnázia, že mají pedagoga, který je vede k práci a k vytváření tak kvalitního časopisu, jako je Čelem vzad."
dr. Eliška Kunstová (Gymnázium Nad Alejí v Praze 6)
"Chtěla bych Ti touto cestou poděkovat za všechna čísla vašeho studentského historického občasníku Čelem vzad, které jsem od Tebe obdržela. Zajisté Tě potěším sdělením, že tento ojedinělý a svérázný časopis, který vychází pod Tvým odborným vedením, po přečtení nekončí v jedné z polic mého dějepisného kabinetu. Našel už mnohokrát praktického upotřebení. Na dějepisně-zeměpisných praktikách moji žáci použili článku o Litomyšli, Olomouci a obrázků u článku o Janu Nepomuckém v č. 9, když jsme probírali památky UNESCO. Myslím, že v dalších hodinách těchto volitelných praktik přijde na řadu i materiál o českých ženách.
Před exkurzí naším regionem (Po stopách bělohorské porážky) jsme procházeli přílohu osobností Třicetileté války, dějepisný videoklub před promítnutím životopisu Františka Josefa I. použil přílohu o Habsburcích v čísle 5. Já sama sleduji pozorně rozhovory s našimi předními historiky; vtipy z prvních stránek jsem použila na dějepisné nástěnce na chodbě školy.
Abych to shrnula: Velmi obdivuji Tvoji práci se studenty, které vedeš k samostatnému dějepisnému bádání a k zajímavé publikační činnosti. Jen tak dál! Přeji Ti hodně nadaných studentů."
Jana Doušová (ZŠ Hostivice u Prahy)
"Měli jsme příležitost přečíst si dosud vyšlá čísla neobyčejného časopisu s nápaditým názvem ČELEM VZAD. Vydávají ho studenti pražského gymnázia v Budějovické ulici a již na první pohled je patrné, že přispěvatelé jsou zaujatí zájemci o minulost, kteří jsou také kultivovaní, protože ani v jednom z čísel neopomněli poděkovat za odbornou a redakční pomoc svému profesorovi dějepisu. (…)
To, co mne zaujalo nejvíce, je způsob zpracování - nejde totiž zdaleka jen o přetlumočení nějakých informací nebo historických prací. Z občasníku je viditelně patrné, že minulost není pro autory něčím zaprášeným a vzdáleným, ale že je inspiruje k přemýšlení. Dokáží se oprostit od zaběhaných klišé nebo stylu, který má vzbudit dojem odbornosti. Např. v článcích zaměřených filozoficky je sympatické prosté a jasné vyjadřování a formulace, v nichž je obsažen pohled mladých lidí naší doby. Co se mi z obsahu zdá pro učitele dějepisu povzbuzující, je to, že autoři článků chápou minulost jako pramen a zdroj pro své úvahy, že k nim promlouvá docela aktuálně a že do textů včleňují své názory, pochybnosti nebo hodnocení. A věřím, že takovéto články a celý ČELEM VZAD si rádi přečtou i ti, kteří zatím historií tak zaujati nebyli.
Navázat na dobré tradice z minulosti studentských časopisů, poskytovat příležitost uplatnit literární sklony a zveřejňovat informace a úvahy z oboru, který redaktory a čtenáře zajímá, navíc dnes usnadňují technické prostředky, které redakce dokázala plně využít.
Do závěru této poznámky proto připojuji blahopřání kolegu Kvirencovi k dílu, které se může stát inspirací i pro další studenty a učitele na základních a středních školách." (Výňatky z jedné z mnoha recenzí a zpráv, které časopisu pravidelně od roku 1998 věnuje Informační list pro učitele dějepisu).
dr. Helena Mandelová (předsedkyně Asociace učitelů dějepisu ČR)
"Když se před několika lety objevil mezi studenty a profesory středních škol časopis Čelem vzad, řada kantorů ocenila velkou snahu studentů Gymnázia Budějovická ukázat, jaký mají zájem o historii a jak se dívají na dávnou i téměř současnou minulost. Samozřejmě práce nebyla jednoduchá a pevnou oporou byl i stále je zdejší profesor dějepisu Jan Kvirenc.
Hned název se mi zdál odvážný, ale po přečtení časopisu jsem pochopila, že dějiny pro studenty tohoto gymnázia nejsou prázdným pojmem - zajímavá témata ze světa i z domácí scény, navázání kontaktu s našimi předními historiky, dějiny kultury i vědy a techniky, pravidelná obrazová příloha - to vše zpracováno s odvahou a nadšením. Grafická úprava navíc pěkně a vhodně doplňuje samotný obsah.
Držím Vám všem palce, aby zápal pro minulost nevyhasl a dařilo se pokračovat dál."
Ludmila Bursíková (Gymnázium Opatov v Praze 4)
"…Listuji výtisky časopisu a přemýšlím, jak vyjádřit svůj obdiv k ohromné práci, skryté v těchto několika sešitcích. Sleduji, jak se postupně, číslo od čísla, časopis stále zlepšuje. Vždycky mám radost, když dostanu nový výtisk, vždycky je v Čelem vzad něco inspirativního.
Tak mě napadá - jsou témata článků obrazem toho, o jaké období dějin mají studenti historie největší zájem? Pokud ano, soudě alespoň podle čísel, které mám k dispozici, tak je minimálně zajímá historie moderní…
Nakonec chci moc poděkovat všem tvůrcům občasníku a obzvláště prof. Kvirencovi - a přeji mnoho sil a inspirace do dalších čísel, hodně nových přispěvatelů a zajímavých námětů. Ještě jednou díky!"
Marie Korčiánová (Moravské Málkovice)
"Historický občasník studentů Gymnázia Budějovická mám možnost sledovat od sedmého čísla. Jako učitelka dějepisu vidím v podobné formě práce se studenty ideální syntézu studia historie s možností adekvátní formou prezentovat výsledky prvních badatelských pokusů.
Navíc se domnívám, že časopis v posledních mnou sledovaných číslech přerůstá rámec školního periodika a stává se i pomůckou a materiálovou základnou pro mou vlastní práci s dětmi na základní škole. Již několikrát jsem v hodinách využila např. zajímavé obrazové přílohy nebo úryvky z odborné literatury. Osobně oceňuji i rozhovory s našimi předními historiky. Přínosem pro Váš časopis je jistě i stále se rozšiřující autorská základna.
Nelze než přát všem pedagogům, aby i oni při svých ohlédnutích ČELEM VZAD spatřovali výsledky stejně užitečné a smysluplné, jako je stejnojmenný gymnaziální časopis."
Jaroslava Melichárková (ZŠ Mařatice - Uherské Hradiště)
"… Jednotlivá čísla Čelem vzad jsem si znovu přečetla - a i s časovým odstupem jsem zjistila, že časopis je moc zajímavý, čtivý a také hezký. Autoři si vybírají zajímavá a pestrá témata, umí napsat o vybraném poutavé články.
Ale také se umějí ptát, takže i rozhovory s historiky jsou čtivé a zajímavé (a ptát se je prý větší umění než odpovídat!). Věnují pozornost i grafické úpravě…
Prostě dělají časopis, který určitě zaujme spolužáky, byť by se třeba ani o historii příliš nezajímali (a to je asi nejtěžší), který ale zaujal i odborníky a zaujal i mne - mírně poučeného laika. Líbí se mi - a těším se na další číslo."
Jana Chlupová (státní hrad a zámek Český Krumlov)
|
|
