(74 hodnocení))
Býčí skála se nachází v Moravském krasu nedaleko Brna. Zdejší nález, který spadá asi tak do doby halštatské, byl velice často označován jako "nález století". Avšak i přesto, že se zde poměrně často prováděly různé archeologické průzkumy, nepodařilo se dodnes tento nález jednoznačně interpretovat.
Celé dějiny zdejšího bádaní začaly v 60.letech 19.století. V této době se zde totiž začal těžit jeskynní písek. Při tom byla zcela náhodně nalezena malá bronzová soška býka s železnými doplňky. A to byl ten rozhodující podnět pro J.Wankela, který roku 1872 začal s téměř desetiletým archeologickým průzkumem jeskyně. Výsledky jeho práce byly však pro české archeology takřka nedosažitelné. Veškeré vykopávky byly totiž záhy umístěny ve vídeňském Dvorském muzeu (Naturhistorisches Museum). Wankel sám vydal jen jediné dílo o svém nálezu, ve kterém celý nález interpretuje jako hrob nějakého neznámého náčelníka, při jehož pohřbu bylo obětováno větší množství lidí.
Wankel prozkoumal celkem čtyři vrstvy, které v jeskyni nalezl. Horní vrstva se skládala ze štěrku a písku. Druhá vrstva skrývala velké kameny z vápence, které byly úmyslně rozmístěny po celé jeskyni. Mezi nimi byla velká žároviště, kde tyto kameny chyběly. Byly však nahrazeny několikametrovou vrstvou vypáleného vápence. Již zde se našly některé předměty. Čtvrtá vrstva se rovněž nacházela v celé jeskyni. Tuto vrstvu tvořila směs zuhelnatělého obilí a dřevěného uhlí. Ležela na udusané červeně vypálené jeskynní spraši. V této poslední vrstvě nalezl Wankel velké množství lidských a zvířecích kostí, i celé kostry a plno dalších předmětů.
V celé jeskyni se prý našly nejrůznější předměty - kusy železa, bronzové a keramické nádoby, šperky, různé kousky plíšků, věci ze skla nebo jantaru… U severní stěny se podle Wankela nacházela dvě obrovská žároviště. Zde byly nalezeny nejen zbytky vozu, šperky, keramika, textilie, jantar a sklo, ale také spálené lidské kosti. Na opačné straně se prý nacházelo kamenné dláždění, na kterém objevil opět části lidských a zvířecích kostí. Části lidského těla, hlavně usekané paže a část lebky, byly nalezeny také na nedaleko stojícím kamenném oltáři. Kolem oltáře se nalézalo asi čtyřicet celých lidských koster. Je velice zajímavé, že podle Wankela tyto kosti patřily pouze mladým lidem a že většina koster byla ženských (mužské byly údajně jen čtyři). V zadní části jeskyně byla objevena také celá kovářská dílna s velkým množstvím kovoliteckých a kovotepeckých artefaktů.
J. Wankel vytvořil hrůznou teorii - prý šlo o pohřeb nějakého mocného velmože, který zde byl spálen i s pohřebním vozem ve velikém dřevěném srubu. Při tomto pohřbu údajně došlo i ke krvavým obětem. Velmožský doprovod mladých žen byl zavražděn. Některým dívkám prý dokonce byly useknuty ruce nebo se z jejich lebek vyráběly poháry… Protože se po pohřební hostině chtělo zamezit zbytečnému zneuctění posvátného místa, byly do jeskyně navaleny velké vápencové kameny a mezi ně byl ještě navozen štěrk.
Zanedlouho po uveřejnění této hypotézy však došlo k jejímu zpochybnění. M. Kříž přišel s názorem, že se ve zdejší jeskyni usídlili uprchlíci a že si zde postavili i svá přechodná sídla. Byli však dostiženi nepřáteli a krvavě pobiti. V roce 1902 vyslovil podobný názor i I. L. Červinka, který poukazoval na to, že se zde našly i zbytky kovářské dílny. Podle něj šlo tedy o skupinu kovářů, která byla přepadena zdejšími obyvateli. Dále se také uvažovalo, že šlo o skupinu obchodníků, která se tu zastavila, nebo že šlo o velké obětiště či o nějakou krevní mstu.
Dodnes archeologové nevědí, o co v této jeskyni vlastně šlo. Jednoznačně však byla zavrhnuta Wankelova teorie, stejně tak jako teorie přiklánějící se k tomu, že šlo o obchodnickou skupinu, protože zde bylo nalezeno mnoho hliněných nádob, které by se jen velice těžko pro svou křehkost převážely. Proti této hypotéze svědčí i ta skutečnost, že ani jeden z nalezených vozů nebyl kompletní a že v době halštatské vedly do jeskyně jenom dvě cesty. Severní vchod do jeskyně byl totiž proražen v roce 1796. Dnešní jižní vchod byl takřka celý rok zaplaven vodou, a tak zbývá jen malý otvor na stropě asi tak ve výšce 14 metrů.
V roce 1984 byl pořádán seminář na toto téma. I na něm však archeologové nedospěli k jednoznačné interpretaci Býčí skály. V nejnovější době byl celý interiér jeskyně podroben novým, moderním zkoumáním. Při těch se zjistilo, že vrstva - podle Wankela vypáleného vápníku - není ve skutečnosti vypálený vápník, ale tzv. nickamínek. Jde o zvláštní formu vápnitých sraženin, které známe i z jiných jeskyň této oblasti. Nemá tedy nic společného s tavením vápencových kamenů. Krom toho se v této látce našly také zbytky kostí a organických látek (plodiny, tkanina…), které by v žádném případě nemohly vydržet teplotu 900°C, která je zapotřebí k tavení vápence.
Na konci osmdesátých let tohoto století zde rakouští a čeští odborníci prováděli nový komplexní průzkum celého naleziště. Došli k názoru, že se zde opravdu schovala skupina lidí. Nedošlo tu však k žádnému hromadnému vyvraždění, ale ke katastrofě. Protože v jeskyni, jak jsem již uvedl, se používala ohniště, začaly se zde pomalu hromadit plyny. Poté došlo k výbuchu, při kterém se dokonce zřítil strop jeskyně. Tuto hypotézu nám potvrzují i nálezy koster různě starých lidí.
V současné době se uvažuje ještě o dvou dalších hypotézách. První říká, že jde opravdu o neobvykle velké obětiště, druhá zase, že zde byl ukryt kmenový poklad. Taková obětiště v době halštatské totiž nejsou žádnou vzácností a přinášení krvavých obětí máme prokázáno z mnoha jiných míst. Oběti mohly být do jeskyně také vhazovány oním nepřístupným vchodem. Proti cílenému ukládání obětí ale mluví fakt, že téměř všechno, co se na Býčí skále nalezlo, pochází z přibližně stejné doby. Druhou hypotézu zase vyvrací tak velké množství lidských koster a kostí, koster zvířecích i tak velké množství obilí.
)
Inventář předmětů nalezených na Býčí skále poukazuje na to, že se zde nalézaly předměty obrovské materiální hodnoty - čelenky, prsteny, náramky, náhrdelníky ze zlata, bronzové a železné spony a náramky, skleněné a jantarové perly a různé jiné ozdoby. Kromě toho zde byl nalezen celý soubor zbraní - různé typy dýk, kopí, seker, hrotů oštěpů, ale i bronzová přilba, kus bronzového pancíře, chrániče prsou… Našly se zde i předměty běžného života - součásti koňských postrojů, součásti čtyřkolových vozů, železné obruče kol, bronzové kování, hliněná závaží, mlýnská kola, bronzové i železné nože, škrabadla a velké množství kusů nádob (údajně zde bylo nalezeno 300 kusů keramických nádob, kotlík s pohyblivými držadly, cedník s reparovanou stěnou).
Tyto předměty jsou hlavně západohalštatské provenience (tepané výrobky ze zlata a bronzu, čelenky, náramky, turbany…). Nacházíme zde ale i předměty z periferních dílen, které působily poblíž Moravy (odtud pravděpodobně pochází i dutý železný prsten) nebo předměty domácí provenience (hlavně hliněné nádoby). Některé předměty se také shodují s předměty nalezenými v severní Itálii (bronzová zásobnice s ozdobným uchem) nebo na Karpatech (příčně tepané bronzové náramky). Z Baltu pravděpodobně pochází celé soupravy jantarových perel. Některé předměty nemají v celé Evropě vůbec obdoby - jde například o bronzovou přilbu nebo známou bronzovou figurku býka. Ten má do povrchu těla zakomponovány některé železné doplňky - na čele a na bocích má trojúhelník a od hlavy k ocasu se mu táhne podélný pruh.
Ne tak jasné představy máme o potravinách a jiných organických látkách, které se zde nacházely. Z výzkumů víme, že zde bylo maso, celkem dost obilí i hotového jídla, které bylo nalezeno zpopelněné v nádobách. Dále se zde nalezly lněné nitě a plst. I přes mnohost poznatků soudobé archeologie zůstává však Býčí skála "temným mýstem" v historii Moravy.
Použitá literatura
|
|
