)
Areál zámku v Litomyšli byl nedávno zapsán do seznamu světových kulturních památek UNESCO. Z mnoha miliónů světových přírodních a historických pamětihodností je na tomto prestižním seznamu v současnosti zapsáno 630 památek ze 118 zemí, z toho 9 z České republiky.
Podle Kosmy stával v raném středověku na místě dnešního litomyšlského zámku pomezní hrad Slavníkovců. Jistější jsme si až Přemyslovci - těsně před polovinou 12. století uvedl Vladislav II. s pomocí olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka do Litomyšle premonstrátský řád, jemuž daroval celou okolní krajinu. Mniši si zde postavili rozlehlý komplex klášterních budov. Roku 1344 tu Karel IV. zřídil biskupství pro východní Čechy a západní Moravu a klášter se stal jeho centrem. Roku 1425 dobyli město husité (sirotci), biskup Aleš z Březí uprchl, a tím biskupství prakticky zaniklo.
Do Litomyšle byli od té doby dosazováni husitští hejtmani. Poslední z nich, Vilém Kostka z Postupic, se nakonec přidal k Zikmundovi a roku 1436 od něho dostal Litomyšl do dědičné zástavní držby. Kostkové vládli na litomyšlském panství více než sto let, jejich sídlem se stal biskupský palác. Koncem 15. století se pod ochranu Kostků uchylovali čeští bratři z Čech a Moravy, roku 1503 tu byla založena i českobratrská tiskárna. Bohuš III. Kostka byl nucen za účast v odboji proti Ferdinandovi I. roku 1547 postoupit panství královské komoře.
)
Roku 1567 obdržel panství Vratislav z Pernštejna, nejvyšší kancléř Království českého, a Litomyšl si zvolil za své sídlo. Kostkovský palác byl však značně poškozen a Vratislav palác úplně přestavěl. Zbytky někdejšího paláce použil jako základy severního křídla, návaznost na některé zbytky je patrná dodnes. 18. března 1568 byl položen základní kámen zámku. Roku 1577 byla dokončena a vysvěcena kaple, pak se budoval zbytek paláce. Stavba byla hotová pravděpodobně roku 1581.
Litomyšlský zámek patří k nádherným dokladům takzvané české renesance vyznačující se blokovými dispozicemi s arkádovými dvory. Stavitelem zámku byl do své smrti roku 1575 císařský stavitel Giovanni Battista Aostalli, který pracoval také v Poděbradech a účastnil se úpravy zámku v Chlumci nad Cidlinou. Poté převzal vedení stavby Ulrico Aostalli, vedoucí stavby Pražského hradu ve službách císaře Maxmiliána II..
)
Půdorys samotného zámku je čtvercový, předzámčí pokračuje do úzkého předdvoří, do kterého se vchází průjezdem zdobeným sgrafitem dvou halapartníků v renesanční zbroji. Na hlavní nádvoří se prochází portálem se znaky Vratislava z Pernštejna a jeho ženy. Nádvoří je ze tří stran ve všech třech podlažích obklopeno arkádami, na každé straně po devíti obloucích. Arkádové ochozy jsou opatřeny v přízemí čtyřhrannými sloupy s hrubou bosáží, v prvním patře toskánskými a v druhém patře jónskými sloupy. Obytné trakty leží za arkádami pouze v bočních křídlech, kdežto ve vstupní stěně přiléhají arkády k čelní zdi, jen v druhém patře jsou otevřeny do průčelí. V jihovýchodním rohu prvního patra vedou do zámecké kaple dveře s bohatým portálem. Fasáda nádvoří proti hlavnímu vchodu nemá arkády a tvoří plnou stěnu, rozčleněnou jen sdruženými okny ve třech podlažích. Je tu také průchod do menšího zadního dvora. Volné plochy stěny mezi okny zaplňuje bohatá sgrafitová výzdoba. Nejvýše pod krovem nad každým z pěti sdružených oken jsou vyobrazena poprsí vojevůdců ve zbroji, v polích mezi nimi obrázky lesních krajin se zvěří a lovcem, vpravo pak stará žena s kocourem. Mezi okny druhého patra jsou drobné výjevy snad z antických dějin. Zcela vpravo stojí rytíř v odění 16. století s kočkou a pěti velkými G. Hlavní pole průčelní stěny nádvoří je rozčleněno v tři nestejně široká pole. Na nejmenším, prostředním, jsou umístěny sluneční hodiny, zřejmě s obnovenou malbou a chronogramem. Vlevo je zobrazena jezdecká bitva před městem, vpravo je nakresleno vítězství císaře Konstantina nad Maxenciem na Milvijském mostě před Římem roku 312. Pět nestejně velkých meziokenních polí v prvním patře průčelí nádvoří rozvíjí ve sgrafitové technice starozákonní historii o Samsonovi.
)
Jedno ze čtyř zámeckých schodišť vás zavede do zpřístupněných reprezentačních salonů 1. patra. Jejich vybavení ovšem kontrastuje s vnějším renesančním vzhledem zámku - nese se převážně v duchu klasicismu. Starší renesanční, ale i část barokního vybavení vzaly za své naposledy při požárech v letech 1768 a 1775, po nichž bylo 1. a 2. patro přestavěno. Pod zámkem se pak nacházejí rozlehlé sklepy. V zámku je i dodnes provozuschopný vodovod stahující pramenitou vodu do zámecké kuchyně a do kašny v hospodářském dvoře.
Celý obvod zámku - kromě středu průčelí nad arkádami - lemují štíty. Vysoké dvojvrstvé a trojvrstvé štíty se střídají s jednovrstvými štíty. Všechny vnější stěny zámku jsou zdobeny psaníčkovým sgrafitem, v jehož obdélníkových polích jsou zobrazeny rostlinné motivy, zvířata, lidské masky i celé lidské postavy. Psaníček je asi 8000 a žádné se neopakuje. Každá strana má navíc díky své funkci různý vzhled. Vstupní průčelí je lehké a vzdušné se slunečními hodinami, západní průčelí obrácené k městu působí monumentálně, východní průčelí je nejméně pravidelné a připomíná pozdní gotiku.
V 80. letech 16. století byl v předdvoří postaven pivovar. Dnešní podoba však vznikla teprve barokní úpravou F. Maxmiliána Kaňky po roce 1726. 2. března 1824 se zde sládkovi Františku Smetanovi a jeho ženě Barboře narodil syn Bedřich, budoucí slavný hudební skladatel. V rodném bytě Bedřicha Smetany je dnes Muzeum české hudby. K pivovaru přiléhá budova jízdárny z 18. století. Samostatně pak stojí budova koníren, nad vchodem je socha muže s koněm od Matyáše Brauna.
)
Valdštejnové-Vartemberkové, kteří vlastnili Litomyšl na konci 18. a na počátku 19. století, milovali divadlo. Proto roku 1798 zbudovali v přízemí zámku dodnes zachovalé a provozuschopné divadlo pro 150 diváků. 16 kulis celých scén a 2 opony jsou dílem Josefa Platzera - Platzer maloval kulisy také např. pro Nosticovo divadlo či pro vídeňské dvorní divadlo.
Koncem 18. století vznikl okolo zámku francouzský park s barokními a raně klasicistními sochami, za severní stěnou pak park anglický. Roku 1855 zámek koupil bavorský kníže Maxmilián Karel Thurn-Taxis, roku 1945 byl zámek zestátněn. Od roku 1949 se tu dodnes každoročně koná operní festival Smetanova Litomyšl.
Zámek patří k opravdovému skvostu nejen východních Čech. Dojeďte se sami do Litomyšle přesvědčit - určitě nebudete litovat.
Použitá literatura)
V prosinci r. 2000 byla na prestižní seznam památek světového kulturního dědictví UNESCO zařazena další (již desátá) památka z České republiky - olomoucké sousoší Nejsvětější Trojice. Chtěli jsme být co nejaktuálnější, a tak jsme sáhli po knize M. Pojsla a V. Londina Dvanáct století naší architektury (Olomouc 1998), abychom vám tuto památku blíže představili.
Sloup Nejsvětější Trojice na Horním náměstí u radnice je obecně považován za největší barokní sousoší u nás. Původcem monumentu byl bohatý olomoucký měšťan, kamenický mistr a podnikatel Václav Render, který zanechal stopy své dílny všude v Olomouci (např. i morový sloup na sousedním náměstí). Autora projektu tak náročného architektonického i sochařského díla však neznáme, vyloučit ale nelze ani samotného Rendra.
Práce zahájil v roce 1716, když se zavázal městskému magistrátu, že sloup postaví nákladem nejmenovaných dobrodinců a z týchž prostředků přesune některé další stavby (Herkulova kašna aj.), které by sousoší překážely. Město za to slíbilo poskytnout zdarma potřebný kámen z vlastních lomů.
Vedle četných Rendrových prací rostlo dílo jen pomalu. Když v roce 1733 zemřel, byla hotova sotva polovina spodní části stavby. Přestože Render zanechal bezmála 11 000 zlatých, dokončení díla se dlouho nedařilo. Po čtyřleté přestávce se ujal stavby městský kameník Václav Rokytský a po jeho smrti syn Ignác. Válka a pruská okupace města na začátku 40. let stavbu opět přerušily, z iniciativy městské rady se pokračovalo až v roce 1744, sloup byl nakonec dokončen teprve o dalších deset let později. Počátkem května 1754 bylo odstraněno lešení a 9. září se konalo slavnostní vysvěcení za účasti samotných císařských manželů, Marie Terezie a Františka Štěpána Lotrinského. Podle soudobých pramenů činil celkový náklad na postavení trojičního sloupu obrovskou sumu 150 000 zl.
V závěrečném desetiletí stavby vytvořil 36 soch světců a 12 reliéfů hlav apoštolů sochař Ondřej Zahner, zbývající sochařské úkoly dokončil jeho žák František Scherhauf. Kamenické práce po Rendrovi a Rokytských dokončil Augustin Scholz. Obrovskou skupinu Nejsvětější Trojice na vrcholu 35 metrů vysokého sloupu a menší skupinu Panny Marie s anděly, umístěnou na přední stěně sloupového polygonu, zhotovil v mědi a v ohni pozlatil olomoucký zlatník Šimon Forstner.
Celý monumentální "sloup" je koncipován na principu šestiúhelníka, který se stupňovitě zužuje směrem vzhůru a končí šestibokým jehlanem s kovovým sousoším Nejsvětější Trojice. Stěny jehlanu mají podobu kanelovaných pilastrů s patkami a hlavicemi. Spodní část monumentu s vnitřní kaplí spočívá na vyvýšeném schodišťovém podstavci.
)
Sochy světců v nadživotní velikosti jsou umístěny ve třech patrech nad sebou vždy na nárožích polygonu. Jsou to moravští zemští patroni, patroni olomouckých kostelů a snad vůbec nejuctívanější světci v Olomouci: Josef, Jáchym, Anna, Tadeáš, Jan Křtitel, Jan Nepomucký, Jan Sarkander, Vavřinec, Jeroným, Mořic, Václav, Blažej, Vojtěch, František Xaverský, Cyril, Metoděj, Antonín Paduánský a Jan Kapistrán. Nad okny obou poschodí jsou v medailonech poprsí dvanácti apoštolů. Spodní skupina světců, postavených na mohutných, bohatě zdobených podstavcích, má okolo každé sochy kuželkovou balustrádu. Na horních nárožích balustrády jsou ještě umístěny sochy 12 světlonošů (putti s hvězdicovými svítilnami) a na dolních nárožích kamenné vázy.
Uvnitř sloupu se skrývá kaple válcovitého prostoru s kupolí. V hlavním průčelí je prolomen malý půlkruhovitě ukončený portálek vstupu do kaple. Její interiér je dále osvětlován řadou půlkruhovitě ukončených okenních otvorů, v hořejším patře jsou okna kulatá. Uvnitř mezi otvory člení stěnu šest pilastrů (jakýchsi polosloupů na zdi), plochy mezi pilastry dále zdobí šest reliéfů s biblickými náměty. Starozákonní oběti (oběť Abelova, Kainova, Abraham obětuje Izáka, oběť Noemova a Abraham obětuje skopce) vedou k největší oběti Krista na kříži (reliéf nad malým oltářem).
Celé sousoší na kulatém podstavci je obehnáno dvanácti profilovanými sloupky, v nichž kotví mohutné řetězy. Vytvářejí tak i vizuální ohraničení celého posvátného prostoru.
Obsáhlejší materiál o památkách UNESCO v celé Evropě pak chystáme do dalšího čísla.
|
|
