Pravidelně vám v Čelem vzad předkládáme přehled novějších titulů populárně-odborné literatury s historickou tematikou. Činíme tak i tentokrát, jen jsme se rozhodli pro jinou formu: krátké (hodnotící) anotace jednotlivých titulů i historických řad předních i méně známých nakladatelství v osobním, jistě však ne vyčerpávajícím výběru; snažíme se přitom neztrácet ze zřetele potřeby a možnosti poučenějších studentů i jejich učitelů. Snad vás tento pokus alespoň něčím osloví. (Výběr jsme ukončili v únoru 2002, později vydané tituly jsme již nemohli zaznamenat.)
Začněme jednou zbrusu novou edicí a pak si připomeňme poslední tituly velkých nakladatelských domů:
)
Docela zajímavě a snad i perspektivně se otevřela edice pražského nakladatelství Havran Dny, které tvořily české dějiny. Pod redakčním dohledem P. Čorneje, A. Klimka či D. Třeštíka již vyšlo 5 titulů (všechny Praha 2002) se vzestupnou zajímavostí a čtivostí. Zatímco Urfusova Pragmatická sankce - rodný list podunajské monarchie je k uzoufání nudná a ani Kavkova Korunovace Karla IV. císařem Svaté římské říše čtivostí neoplývá (i když rozhodně není po obsahové stránce nezajímavá), s bravurou sobě vlastní uchopil téma bitvy u Zborova J. Galandauer (Bitva u Zborova - česká legenda); knížku přečtete jedním dechem i díky přehledné struktuře krátkých kapitolek, které vás tématem provedou takřka den za dnem až k vývoji legionářské tradice do dnešních časů. Se "sňatkem z rozumu" (Eliška Přemyslovna a Jan Lucemburský - sňatek z rozumu) se i G. Šarochová vypořádala vcelku se ctí. Knížky formátu A5 v jednotné grafické úpravě (ovšem bez obrazových příloh) lze doporučil i díky nevelkému rozsahu (kolem 150 stran) a přijatelné ceně.
Možná je to jen náš osobní postřeh, ale poslední knihy F. Kavky nevyznívají vzhledem k faktografické nahuštěnosti a celkovému stylu výkladu nijak zvlášť poutavě, i když přicházejí se sympatickými tématy. Stejný pocit se dostaví nad stránkami jeho práce vydané nakladatelstvím Paseka Čtyři ženy Karla IV. - královské sňatky (Praha - Litomyšl 2002 v edici Historická paměť); očekávané sondy do osobních vztahů panovnických dvojic se vlastně nedočkáte, zato přehršle politické faktografie ano. Stejná edice přinesla v roce 2002 ještě další dva překladové tituly věnované Juaně Šílené a kardinálovi Richelieu - zvlášť tento druhý nebude k zahození, žádná jiná monografie velkého státníka není totiž u nás k dispozici a navíc pohled na tuto výjimečnou osobnost zaujme i tím, že ho předkládá anglický historik (R. J. Knecht).
Záslužná a povětšinou kvalitní encyklopedická díla nakladatelství Libri (viz Durdíkovy, Vlčkovy a Plačkovy knihy o českých a moravských hradech a zámcích či encyklopedie klášterů) se pro běžného čtenáře - a ovšem také studenty - začínají stávat nedostupnými. Zhruba čtyřsetstránkové publikace, jistě opět spolehlivé a potřebné, jako např. Encyklopedie pravěku, Encyklopedie římské a germánské archeologie či Encyklopedie slovanské archeologie, jsou svou cenou (zpravidla 890,- Kč) nedosažitelné - maximálně tak jako dárky pod vánoční stromeček. Cenová politika Libri se tak čím dál tím více (a to i u dalších titulů) rozchází s realitou; zřejmě by bylo docela zajímavé znát výši nákladu a prodejnost takových publikací. Jeden titul by ale přece jen minimálně ve školní knihovně neměl chybět: svým záběrem imponující Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (II. díl - H/O, Praha 2002).
Podobným problémem trpí nově zahájené ediční řada stejného nakladatelství Stručná historie států - zatím vyšly (vše s vročením Praha 2002) např. Čína, Řecko, Kuba, Polsko, Pákistán. Nevelký rozsah přehledných textů od předních historiků je opět v příkrém rozporu s cenou - např. sto nevelkých stran za 160,- Kč, poslední knížky už přes 200,- Kč. Přitom pro základní informaci by tyto brožury mohly být vcelku využitelné i v porovnání s Dějinami států NLN; jen turistické doplňky ("encyklopedické heslo") na konci každé knížky jsou trochu zbytečné. Ale možná, že se začíná blýskat na lepší časy - poslední tituly (kupř. Afghánistán či Taiwan, Praha 2003) cenu poněkud snížily.
Varovat naopak lze před některými tituly jiné ediční řady Libri Otazníky našich dějin, která v sobě zahrnuje např. texty "nezávislého historika" (s velmi problematickým odborným renomé) E. Mandlera.
Již několik let pokrývá poptávku po kvalitní historické odborné a populárně-odborné literatuře, a to hned několika edičními řadami, Nakladatelství Lidové noviny (NLN). V poslední době ovšem poněkud přibrzdilo plnění svých nabitých edičních plánů, takže mnoho titulů nevyšlo. Jako takřka povinnou součást knihovny každého zájemce o historii se jeví Dějiny Rakouska od kolektivu českých historiků (mj. V. Veber, M. Hlavačka, P. Vorel, M. Polívka), jinak poslední část edice Dějiny států (Praha 2002).
Edice Česká historie v roce 2002 také poněkud zpomalila, z posledních svazků připomeňme (obě knihy Praha 2001) vynikající Husitské Čechy - struktury, procesy, ideje od F. Šmahela a Třeštíkův svazek Vznik Velké Moravy - Moravané, Čechové a střední Evropa v letech 791 - 871, který ovšem, zdá se, zaostal za autorovou předchozí mimořádně oceňovanou prací v téže edici (Počátky Přemyslovců), alespoň co se týče oslovení širší veřejnosti. Poměrně užšímu tématu je z knihy čítající skoro 390 stran věnováno jen 200 stran textu, zbytek tvoří poznámkový aparát a seznamy pramenů a literatury. To je pro běžného čtenáře asi jen přílišný luxus (za 275,- Kč).
)
Před "tržními" Vánocemi však NLN opět ožilo a nabídlo přesvědčivé dílo syntetizující celoživotní zájem Josefa Žemličky Počátky Čech královských (1198 - 1253) - proměna státu a společnosti, už na první pohled rozhodně "o několik koňských délek" předbíhající nepříliš povedený titul, zahrnují stejné časové období, z edice Velké dějiny zemí Koruny české od V. Vaníčka (nakl. Paseka).
Rádi bychom rovněž poukázali na nedávno zahájenou novou ediční řadu NLN - Knižnici Klubu Vltava, což pro příznivce této rozhlasové stanice nepotřebuje určitě dalších komentářů. Hned první svazek je mimořádně přehledným, srozumitelným, přitom obsažným pohledem na osobnost T. G. Masaryka (Cesta a odkaz T. G. Masaryka - fakta, úvahy, souvislosti, Praha 2002). Z autorů svazku jmenujme M. Havelku, R. Kvačka, A. Orta či E. Koháka. Následovat má svazek Duchem, ne mečem (J. Válka a kol.); cena je takřka neuvěřitelná: zhruba 270 stran za 129,- Kč!
)
Ediční plán NLN původně také sliboval mnohem košatější edici Knižnice Dějin a současnosti. Po dvou více teoretických svazcích (M. Havelka: Dějiny a smysl a G. Iggers: Dějepisectví ve 20. století) s chutí sáhnete po publikaci V. Vlnase, která svým rozsahem (na rozdíl od jeho Evžena Savojského) neodradí ani studenty. "Divadlo světa" je tentokráte situováno do Műnsteru a váže se k příběhu novokřtěnců, a jak je u Vlnase zvykem, nechybí ani obsáhlé pasáže o "druhém životě" novokřtěnecké tradice a její reflexi v historii, krásné literatuře i dalších druzích umění. Báječná četba. (Novokřtěnci v Műnsteru, Praha 2002) V podstatě totéž platí o 18. svazku této knižnice Zápisky o válce občanské od J. Chalupy, v takové podobě snad první hluboká sonda do příčin, průběhu a následků španělské občanské války i podstaty Francova režimu; mj. vám dodá i potřebné argumenty do diskuse se zjednodušujícími interpretacemi.
Chcete-li se mírně pobavit a současně cudně poodhalit císařské soukromí Františka Josefa I., nabízí se vám hned dvě seriózní, a nikoli senzacechtivé možnosti tak učinit, a to prostřednictvím publikací nakladatelství Brána. Ve spojení s Knižním klubem předkládá výběr z korespondence císaře a Kateřiny Schrattové příznačně nazvaný oslovením z císařských dopisů, tedy Moje milá, dobrá přítelkyně (Praha 2002). Rakouská editorka, historička B. Hamannová, jej doplnila několika exkurzy do císařského soukromí; celek dává zajímavou možnost poznat "lidskou stránku" všech tří hlavních jednajících osob (kromě obou pisatelů i císařovny Alžběty). Místy velmi půvabné. Hamannová je autorkou také zřejmě nejlepší biografie samotné Alžběty na našem trhu (a že těch rádoby seriózních, ve skutečnosti však povětšinou pochybných knížek o Habsburcích je!), jejíž 2. vydání nedávno vyšlo: Alžběta - Císařovna proti své vůli (Praha 2002).
A na závěr ještě krátký výběr jednotlivých titulů dalších nakladatelství:
Budete-li se chtít vypravit do světa dějin umění, asi vaše zraky automaticky přitáhne dlouho avizovaný 12. díl Dějin umění (nakladatelství Balios a Knižní klub, Praha 2002) z pera českých badatelů, věnovaný modernímu umění; snad napraví pošramocenou reputaci z nepříliš vyvedeného předposledního svazku. Pokud se zajímáte o architekturu, můžeme doporučit druhé vydání dvousvazkové Encyklopedie světové architektury - od menhiru k dekonstruktivismu nakladatelství Baset (Praha 2002); věnuje se ovšem i tematice české, název trochu zavádí.
)
Další - svým způsobem způsobem fascinující - titul zůstane ve vaší knihovně takříkajíc "navěky": Nakladatelství Baset zahájilo novou edici Atlas památek skvělým dvousvazkovým dílem K. Kuči Česká republika - ilustrovaný průvodce po architektonických památkách. Na 1 400 stranách vám autor představí stručnými, leč výstižnými popisy přes 13 000 památek v 3 550 městech a vesnicích, avšak navíc každé místo (i ta nejzapadlejší vesnička) je prezentováno alespoň jednou fotografií, těch je tu přes 6 200! Doslova neuvěřitelné, navíc, jak už je u K. Kuči zvykem (viz jeho Města a městečka…) spolehlivé, fundované. Autor prezentuje nejenom "velké" památky (hrady, zámky či městské aglomerace), ale s nemenším elánem představuje i vesnické kostelíky či lidovou architekturu, také technické památky atd.; cena je v tomto případě odpovídající (1360,- Kč).
Určitě neublíží především na politické dějiny zaměřený Lexikon světových dějin 1492 - 1914 A. Skřivana (nakl. A. Skřivan ml., Praha 2002); často bohužel drahé publikace pražského nakladatelství Argo korunoval vloni - v tom nejlepším slova smyslu - G. Duby a jeho Věk katedrál: Umění a společnost 980 - 1420.
)
Výrazně zaujmou - zvlášť při záplavě tendenční literatury na toto téma - Sudetoněmecká vzpomínání a zapomínání německých historiků Evy a Hanse Henninga Hahnových (Praha 2002, nakl. Votobia) - povinně by si měli přečíst kupříkladu "naši domácí" spojenci sudetoněmeckého hnutí. S virtuozitou sobě vlastní (viz např. jeho Karel IV.) předkládá německý historik F. Seibt netradiční, neotřelý pohled na (nejen) německé dějiny v "citlivém období" 1900 - 1945 (Ta stará ošklivá melodie; Praha 2002, nakl. Prostor). Knihy takového typu sice mohou stěží stoprocentně uspokojit každého, ale, jak píše v prologu Seibt: "Koneckonců každý člověk má vlastní představu o historii, stejně samozřejmě, jako má i svou vlastní historii. Pokud se chceme vzájemně trochu sblížit, musíme si historii toho druhého a jeho úsudky vyslechnout. Proto si musí naše přítomnost stále znovu vyprávět své dějiny." Určitě neprohloupíte, když se Seibtem necháte oslovit a provést "světem německých, ale třeba i českých dědů"…
Vybrali jste si? Věříme, že ano!
(jk)
Vloženou přílohu Čelem vzad 11 tvoří seznam zpřístupněných hradů a zámků v České republice, tedy objektů výhradně (či alespoň zčásti) s dobovou, interiérovou instalací. Tento seznam doplňujeme přehledem těch hradních, zámeckých či klášterních objektů, které jsou využívány výhradně pro expozice muzeálního charakteru; do seznamu není zahrnuta Praha a Brno. Přehled může být stěží vyčerpávající i vzhledem k tomu, že některé objekty by zřejmě patřily do obou seznamů (tomu se však vyhýbáme); navíc u nemalého počtu muzeí jsou sbírky prezentovány i ve více či méně zachovaných historických prostorách.
Pro orientační rozlišení objektů používáme stejných zkratech jako v příloze:
h - hrad / kl - klášter / z - zámek / tr- tvrz
|
Bělá pod Bezdězem - z Benátky nad Jizerou - z Bílá Lhota - z (arboretum) Blansko - z Budišov - z Bystřice pod Hostýnem - z Čechy pod Kosířem - z Čelákovice - tr Česká Lípa - kl Česká Skalice - kl+tr Děčín - z Domažlice - h Hodonín - z Horažďovice - z Horní Branná - z Hostinné - kl Hrubá Skála - z (vyhlídka) Chanovice - z Choceň - z Choltice - z Chotěboř - z Chrast - z Chudenice - z Jeseník - tr Jevišovice: Starý zámek - z Jilemnice - z Kladno - z Kladruby (u Pardubic) - z Klobouky u Brna - z Klokočín - tr Kosmonosy - loreta Kralice nad Oslavou - tr Kutná Hora: Hrádek - tr+z Kutná Hora: Voršilský klášter - kl Kyjov - z Lanškroun - z Lány - z (park) Lázně Bělohrad - z (oranžérie) Ledeč nad Sázavou - h Lemberk: Bredovský zámeček - z Liběchov - z Litvínov - z Louňovice pod Blaníkem - z Mariánská Týnice (Kralovice) - kl Mělník - kl Mladá Boleslav - hr Moravská Třebová - z Moravské Budějovice - z Moravský Krumlov - z Nové Město na Moravě - z Nový Dvůr u Opavy - z (arboretum) Nový Jičín - z |
Nový Světlov (Bojkovice) - z Ohrada - z Olomouc - kl Pelhřimov - z Peruc - z Písek - h Plumlov - z Plzeň - kl Poděbrady - z Pohansko u Břeclavi - z (Lednicko-valtický areál) Police nad Metují - z Polná (u Jihlavy) - z Prostějov - z Průhonice - z Přerov - z Příbor - kl Příbram - z Přibyslav - z Radnice - z Roudnice nad Labem - z (jízdárna) Roztoky u Prahy - z Růžkovy Lhotice - z Sokolov - z Spálené Poříčí - z Staré Hrady (u Libáně) - z Stráž nad Nežárkou - z Stříbro - kl Studénka - z Tábor: Kotnov - h Tachov - kl Trmice - z Třebíč - z Týn nad Vltavou - z Týnec nad Sázavou - h Uherský Brod - z Valašské Meziříčí - z Velké Meziříčí - z Velké Opatovice - z Vimperk - z Vlašim - z Volyně - tr Vraclav - památkový areál Vrchlabí - kl Vsetín - z Vysoká u Příbrami - z Vysoký Hrádek - z Vyškov - z Zásmuky - z Zlín - z Znojmo - kl Ždánice - z Žumberk - tr |
)
|
Královská hrobka z doby Rudolfa II. (1590): jednokoromorová (9,29 x 5,2 m), valená klenba; nejradikálnější a poslední úpravy 1928/35. Nový přístup k hrobce, vlastní vstup, vnitřní rozvrh hrobky: Kamil Hilbert. Konečná úprava 1934/35 Kamil Roškot: stěny i klenbu pokrývá žlutošedozelená mozaika bez ornamentů, na podlaze mramorové desky, jejichž ornament sleduje půdorys jednotlivých sargofágů (např. kruhy kolem ústředního sargofágu Karla IV.) + nové, stejně velké sargofágy, lišící se v architektonickém. ztvárnění i užitém materiálu. Hrobka slavnostně vysvěcena pražským arcibiskupem 2. 11. 1935; poslední antropologický výzkum v 70. a 80. letech 20. stol. |
)
|
Colinovo mauzoleum (nad královskou hrobkou) objednali Maxmilián II. a jeho bratr Ferdinand Tyrolský, dokončit nechal Rudolf II. (1590). Autor nizozemský sochař A. Colin, práce od r. 1569. Uprostřed náhrobku z bílého mramoru ležící postavy Ferdinanda I., po jeho pravé ruce syn Maxmilián II., po levé manželka Anna (všichni tři do nadzemní části mauzolea také pohřbeni). Po stranách náhrobku 7 andílků, v nohách Ferdinanda socha vzkříšeného Krista. Po stranách tumby reliéfní medailony českých panovníků + erby císařských zemí. Kolem celého náhrobku kovaná a tepaná mříž od G. Schmidthammera. Mauzoleum otevřeno prvně až v 70. letech 20. stol. |
)
)
)
|
Podzemí Svatovítského chrámu: (podle P. Chotěbora) 1 - východní krypta baziliky sv. Víta, 2 - zbytek severní apsidy rotundy sv. Víta, 3 - jižní apsida rotundy, 4 - královská hrobka: 5 - Karel IV.; 6 - Jiří z Poděbrad; 7 - manželky Karla IV.; 8 - Jan Zhořelecký a neznámé osoby; 9 - Ladislav Pohrobek; 10 - Václav IV. a Johanna Bavorská; 11 - Rudolf II.; 12 - Václav; 13 - Eleonora, Rudolf I., Rudolf; 14 - Marie Amálie |
V tomto přehledu se snažíme uvádět pouze ty památkové objekty (hrady, zámky, zříceniny, kláštery, tvrze), které jsou zpřístupněny k prohlídkám za vstupné jako objekty s dobovou instalací (prezentující sbírky a architekturu), nikoli hradní a zámecké objekty, ve kterých jednoznačně dominuje muzeální charakter expozice (např. regionální vlastivědná muzea). Taktéž neuvádíme objekty volně přístupné k vnější prohlídce (tedy bez vstupného – např. většina hradních zřícenin). Přehled zachycuje stav před počátkem sezóny 2003 (turistická sezóna na zpřístupněných hradech a zámcích trvá zpravidla od 1. 4. do 31. 10., ale jsou i výjimky; navíc v dubnu a říjnu je větší část objektů otevřena pouze o víkendech a svátcích). Úplnost přehledu může být i přes nejlepší vůli pouze relativní.
Použité zkratky a značení:
h – hrad / h/z – hrad a zámek / kl – klášter / m – muzeum (objekt zahrnuje i muzeální expozici) / tr – tvrz / z – zámek / zř – zřícenina (hranice mezi hradem a zříceninou je poměrně široká, často se jedná spíš o tradiční zařazení)
x – k prohlídce určeno víc samostatných (oddělených) prohlídkových tras
+ – objekt v posledních několika letech nově zpřístupněný či s výrazně rozšířenou expozicí
(v) – objekt přístupný výrazně nepravidelně či spíše výjimečně, případně po předchozí dohodě
(sn) – objekt přístupný zpravidla jen o hlavní sezóně (v létě) o sobotách a nedělích
o – prohlídka je možná i bez průvodce, nebo se průvodce vůbec neposkytuje
(nep) – objekt momentálně nepřístupný (rekonstrukce nebo příprava zpřístupnění)
UNESCO – samotný objekt nebo areál, jehož je součástí (např. městská památková rezervace), je zapsán na seznamu světového kulturního dědictví
Bečov nad Teplou – h/z +
Bechyně – z
Benešov nad Ploučnicí – z x+
Bezděz – h o
Bítov – h/z
Blatná – z
Boskovice – zř o
Boskovice – z
Bouzov – h x
Brandýs nad Labem – z-m
Branná: Kolštejn – h/z +
Brno: Špilberk – h-m o
Broumov – kl +
Brumov – zř +o
Bruntál – z
Březnice – z x
Bučovice – z
Budyně nad Ohří – h-m +
Buchlov – h
Buchlovice – z
Cimburk u Koryčan – zř o
Cornštejn – zř (mimo sezónu zcela volně, v létě se vstupným)
Častolovice – z
Červená Lhota – z
Červené Poříčí – z (nep)
Červený Hrádek u Jirkova – z-m +
Český Dub – kl
Český Krumlov – h/z x UNESCO
Český Šternberk – h/z
Dačice – z
Dětenice – z +
Dobříš – z
Doksany – kl
Dolní Kounice – kl +(v)
Doudleby nad Orlicí – z
Drslavice – tr-m +(v)
Dřevčice – tr +(v)
Duchcov – z
Frýdek (Frýdek-Místek) – z-m
Frýdlant – h/z
Frýdštejn – zř o
Fryštát – viz Karviná
Grabštejn – h/z
Hasištejn – zř o
Házmburk (Klapý) – zř o
Helfenburk (u Bavorova) – zř o
Helfenburk/Hrádek u Úštěku – zř o
Helfštýn – h o
Hluboká nad Vltavou – z x
Hluboš – z-m +
Horšovský Týn – h/z x
Hořovice – z
Houska – h +
Hradec nad Moravicí – z
Hrádek (Úštěk) – viz Helfenburk
Hrádek u Nechanic – z
Hrubý Rohozec – z
Hukvaldy – h o
Humprecht – z
Cheb – h o
Chlumec nad Cidlinou: Karlova Koruna – z
Chotěšov – kl
Choustník – zř o
Chropyně – z-m
Chyše – z +(sn)
Jánský vrch – viz Javorník
Janův hrad – zř UNESCO
Jaroměřice nad Rokytnou – z x
Javorník: Jánský vrch – z x
Jemniště – z
Jenštejn – zř o
Jezeří – z-m
Jičín – z-m o
Jindřichův Hradec – h/z x
Kaceřov – z (v)
Kačina – z x
Kadaň – kl-m (v)
Kámen – h +
Karlštejn – h x
Karlova Koruna – viz Chlumec nad Cidlinou
Karviná: Fryštát – z
Kašperk – h
Kladruby u Stříbra – kl x
Klášterec nad Ohří – z-m x
Klenová – zř/z-m
Kokořín – h
Komorní Hrádek – z +(v)
Konopiště – z x
Kost – h
Košumberk – h/z-m
Kozel – z
Kozí hrádek – zř o
Krakovec – zř o
Krásný Dvůr – z
Kratochvíle – z-m
Kravaře ve Slezsku – z +
Kroměříž – z x UNESCO
Křivoklát – h x
Kuks – z (hospital)
Kunětická hora – h o
Kunštát – z-m (nep)
Kutná Hora: Vlašský dvůr – h-m UNESCO
Kynžvart – z +
Landštejn – h o
Lednice – z x UNESCO
Lednicko-valtický areál UNESCO: Rendez-vous (Dianin chrám), Kolonáda o, minaret o; viz též Janův hrad, Lednice, Valtice
Lemberk – z x
Lešná u Zlína – z
Libochovice – z
Líčkov – z +(sn)
Lichnice – zř o
Lipnice nad Sázavou – h
Litice – h o
Litomyšl – z x UNESCO
Lnáře – z
Loket – h o
Lužany – z (nep)
Lysice – z x
Malá Skála: Vranov – zř o
Malenovice – h-m
Manětín – z
Mělník – z
Měšice – z +(v)
Michalovice – zř o
Mikulov – z-m
Milevsko – kl (bazilika) (v)
Milotice – z
Mnichovo Hradiště – z x
Náchod – z x
Náměšť na Hané – z
Náměšť nad Oslavou – z x
Nebílovy – z x
Nelahozeves – z x
Nová Říše – kl
Nové Hrady (v již. Čechách) – h +
Nové Hrady u Litomyšle – z +o
Nové Město nad Metují – z
Nový Hrad u Blanska – zř o
Nový Hrádek u Lukova – zř
Okoř – zř
Olomouc: tzv. Přemyslovský hrad – h (biskupský palác) o
Opočno – z
Orlík u Humpolce – zř o
Orlík nad Vltavou – z
Osek – kl
Oslavany – z +(v)
Ostroh: Seeberg – h-m o
Pardubice – z-m o
Pecka – h-m
Pernštejn – h x
Plasy – kl x
Ploskovice – z
Potštejn – h
Praha: Pražský hrad – h/z xo UNESCO
Předklášteří (u Tišnova) – kl
Rabí – h
Raduň – z
Radyně – zř o
Rájec nad Svitavou – z
Rajhrad – kl +o
Rataje nad Sázavou – z-m
Ratibořice – z
Rosice – z
Roštejn – h
Roudnice nad Labem – kl (v)
Rožmberk nad Vltavou – h
Rychnov nad Kněžnou – z
Rýzmberk – zř o
Semtěš – tr +o
Skalná: Vildštejn – h-m o
Slatiňany – z-m
Slavkov u Brna – z
Sloup – hr o
Sovinec – hr
Starý Jičín – zř o
Strakonice – kl/h-m o
Strážnice – z-m
Střekov – hr
Svatý Jan pod Skalou – kl o(sn)
Svojanov – hr-m
Sychrov – z x +
Šternberk – h
Štramberk: Trúba – zř o
Švihov – hr x
Telč – z x UNESCO
Teplá – kl
Teplice – z-m
Točník – hr o
Tovačov – z +
Trosky – zř o
Třebíč – kl (bazilika)
Třeboň – z x
Uherčice – z +
Úsov – h/z-m
Valdštejn – zř o
Valečov – zř o
Valtice – z UNESCO
Velehrad – kl o
Velhartice – h/z +
Velké Březno – z
Velké Losiny – z
Veltrusy – z
Veveří – h +o(sn)
Vizovice – z x +
Vranov – viz Malá Skála
Vranov nad Dyjí – z
Vrchotovy Janovice – z-m
Vyšší Brod – kl
Zákupy – z
Zelená Hora u Nepomuku – z (nep)
Zlatá Koruna – kl +
Znojmo – h(rotunda)/z-m
Zruč nad Sázavou – z-m +(v)
Zvíkov – h o
Žďár nad Sázavou – kl/z-m; kostel Zelená Hora UNESCO
Žebrák – zř o
Želiv – kl
Žirovnice – z-m
Žleby – z
Pravidelně vám v Čelem vzad předkládáme přehled novějších titulů populárně-odborné literatury s historickou tematikou. Od minulého čísla jsme se rozhodli pro novou formu, která vás snad oslovila: krátké hodnotící anotace jednotlivých titulů i historických řad předních i méně známých nakladatelství v osobním, jistě však ne vyčerpávajícím výběru; snažíme se přitom neztrácet ze zřetele potřeby a možnosti poučenějších studentů i jejich učitelů. Snad vás i tentokrát náš výběr alespoň něčím osloví.
Tentokrát jsme připravili ohlédnutí za rokem 2003 a počátkem roku 2004; později vydané knihy jsme již nemohli zaznamenat. Pokud není uvedeno jinak, všechny nové tituly mají vročení roku 2003 a pocházejí z produkce pražských nakladatelství.
)
Minulý přehled nově vydané literatury jsme zahájili novou (cenově i formátově sympatickou) edicí pražského nakladatelství Havran Dny, které tvořily české dějiny. Svůj chvályhodný rozjezd mírně přibrzdila, ale i tak nabízí další užitečné tituly: Maurovu Marii Terezii (Korunovace na usmířenou), a především Bílou horu (O potracení starobylé slávy české) J. P. Kučery, která současně podává čtivý přehled dějin celého stavovského povstání, a může tak částečně doplňovat proslulou Petráňovu Staroměstskou exekuci. Přehledný výklad zcela jistě zaujme, jen se nedejte vyvést z míry úvodním "vyznáním" autora (dále však nerozváděným), že "ani v případě prohry Habsburků … by osud zemí Koruny české nemusel být nijak růžový, ba mohl být ještě trpčí, než jaký v pobělohorských Čechách byl". Toto v poslední době stále víc oblíbené tvrzení, objevující se kromě novinářské publicistiky např. i ve vyslání České televize, se zřejmě stává nějakým módním klišé. Hned dvě knížky jsou věnovány moderním dějinám - Klimkův Nástup Hitlera k moci, i když název nevystihuje šíři záběru tohoto místy provokativního čtení, a Fiedlerova Okupace Československa, soustředěná na vojenské aspekty oné "bratrské agrese" z roku 1968.
Stýskání na zbrzděnou edici Česká historie Nakladatelství Lidových novin (NLN) se sice může opakovat i tentokrát, vyšel pouze jeden nový titul, ale opravdu stojí zato. Jubilantu Dušanu Třeštíkovi (*1933) nadělilo stejné nakladatelství v létě knižní sborník Dějiny ve věku nejistot a nám ostatním naděloval sám jubilant - nedlouho před Vánocemi vyšly Mýty kmene Čechů (7.-10. století). Nebráníte-li se novým, netradičním a mezioborovým pohledům i novým metodickým přístupům a nechcete-li ustrnout u starých "rádoby vlasteneckých" či učebnicových klišé, je tato knížka nejen o "starých pověstech českých", jako obvykle udivující šíří záběru (tentokrát se pohybujeme v komparativně pojatém indoevropském prostoru mýtů a bájí) a jako obvykle provokující neotřelými názory, knihou právě pro vás.
Z další produkce téhož nakladatelství zaznamenejme utěšeně se rozrůstající Dějiny států - Dějiny Indie kolektivu českých autorů (skoro 1200 stran!), Dějiny Makedonie (J. Rychlík a M. Kouba), Dějiny Bangladéše, Bhútánu, Malediv, Nepálu, Pákistánu a Šrí Lanky (kol. českých autorů) či překladové Dějiny Nového Zélandu a Dějiny NDR. Jestli si třeba ať už ve škole, nebo doma tuto řadu kompletuje, ale rádi byste současně ušetřili, s klidným svědomím můžete naopak vynechat Kašparovy Dějiny karibské oblasti (2002), které provázejí doslova zdrcující ohlasy.
)
Zato edice Knižnice Dějin a současnosti přinesla titul, který stojí za přečtení v každém případě. Máme na mysli soubor esejů Z. Smetánky Archeologické etudy. Sice se nejedná o novou "Legendu o Ostojovi", výběr spíš připomene jinou Smetánkovu práci Hledání zmizelého věku - ale jako vždy je Smetánka nadobyčejně poutavý, chce se říci bravurní. Sondy do života středověkých lidí či počátků českého státu doplňují i obecnější úvahy a zamyšlení nejen nad středověkou archeologií. Zatím poslední, 21. svazek nazvaný Pop History (editorkou je M. Bartlová) vyšel z přednášek na Pedagogické fakultě UK na témata vztahu literatury i dalších médií a historie. Nejen podtitulem - O historické věrohodnosti románů, filmů, komiksů a počítačových her - mohou sice některé pasáže vzdáleně připomenou Saturninovu kancelář uvádějící na pravou míru omyly nezasvěcených literátů, ale tam, kde se příspěvky zbaví popisnosti, je to příjemné a inspirativní čtení (tak kupř. J. Rak o Švejkovi, V. Vlnas o Třech mušketýrech). Mezi vybranými spisovateli nechybí Sienkiewicz, Waltari, May či Petersová se svým středověkým detektivem bratrem Cadfaelem atd., knížku uzavírá bohužel takřka jen informativní přehled populární edice Děsivé dějiny.
Dosud jsme ale opomíjeli jinou, teď už svižně rozjetou edici NLN - Utváření Evropy; k dispozici je sedm svazků. Edici formátově přístupných knížek předních evropských historiků zaštítil svým jménem a autoritou Jacques Le Goff a má přinášet náhledy do celoevropských témat, jako jsou demografie, náboženství, jazyk, žena, rodina, národ atd. Z posledních čísel řady vybíráme sympaticky působící Hlad a hojnost (Dějiny stravování v Evropě) od M. Montanariho a Stát a národ v evropských dějinách od H. Schulzeho.
Nakladatelství Argo pochvalme za edici Dějiny Evropy, v níž vyšly mj. dvě knihy věnované středověkým panovnickým dynastiím - a protože habsburskou problematikou jsme víceméně zahlceni (Habsburkové ve středověku od K.-F. Kriegera), větší pozornost věnujme Hoenschovým Lucemburkům (Pozdně středověká dynastie celoevropského významu); našemu pohledu na Lucemburky, nejenom na "otce vlasti", dodá potřebnou evropskou dimenzi. Stejnojmenná je užitečná řada nakladatelství Vyšehrad, která po jednotlivých staletích či větších obdobích předkládá všestranné sondy do evropských dějin - a zase trochu jinak, než jsme zvyklí (k dosavadním svazkům o století šestnáctém a sedmnáctém a době po r. 1945 přibyla Evropa XVIII. století od J. Blacka).
Shodné nakladatelství ještě otevřelo řadu Velké postavy českých dějin, jejímž vcelku čtivým výstupem je snaha o plastický portrét Elišky Přemyslovny z pera B. Kopičkové, jež byla evidentně vedena snahou tuto ženu "rehabilitovat". Místy však vyznívá tato tendence poněkud křečovitě a zjednodušeně, a třeba takový Jan Lucemburský vychází z jejího podání téměř jako "neschopný chudák". A jestli máte doma Le Goffem editovanou knihu Středověký člověk a jeho svět, sáhněte po stejně uspořádaném svazku, zaštítěném E. Garinem, Renesanční člověk a jeho svět, v níž před vámi budou defilovat obrazy vládce, kondotiéra, duchovního, dvořana, ale i filozofa, umělce či renesanční ženy. Rovněž vychází řada Kulturní historie - např. Volný čas ve středověku -, ale nemůžeme se zbavit pocitu, že když nakladatelství jeden z posledních titulů Chudáci, žebráci a vaganti propaguje podtitulem Lidé na okraji středověké společnosti - ovšem s datací 1450-1850 (!), nepůsobí to příliš důvěryhodně...
)
Ještě se chvíli vraťme k Argu: potěší knihou, která spíš udělá radost zájemcům o francouzské dějiny, než že byste ji nějak zásadně využili ve škole. Kolektivní práce německých historiků Francouzští králové v období středověku sestává z 24 chronologicky řazených, monografických kapitol věnovaných jednotlivým francouzským králům od Oda a dalších předchůdců Hugo Kapeta ke Karlovi VIII. Výhledově má na tento soubor navázat přehled novověkých panovníků až k Napoleonovi III. Zato nakladatelství Karolinum vás nadchne jen stěží - pokračuje totiž ve své šílené cenové politice (viz kupř. Dějiny Univerzity Karlovy či poslední díl Petráňových Dějin hmotné kultury). Dlouho očekávané Dějiny Francie kolektivu třiceti současných francouzských historiků, navíc vzniklých pod vedením G. Dubyho, jsou tak sice k mání v českém překladu, ale zároveň v podstatě nedostupné, protože bez třiceti korun je jejich cena tisícikorunová! To se snad nedá koupit ani do odborné knihovny...
Pražské nakladatelství Triton ve formě malých knížek - Dějiny do kapsy - nabídlo snad až příliš osobně zaujatou Veberovu Leninovu vládu v Rusku (jinak ovšem zajímavé čtení) a od stejného autora další nelichotivou sondu do ruských dějin Stalinovo impérium (Rusko 1924-1953). Mezi nepřebernými tituly k dějinám 2. světové války (orientaci v nich předem vzdáváme…) zaujme Nálevkova syntéza Druhá světová válka, zatímco jeho Studená válka je místy i doslovným opakováním toho, co Nálevka napsal v předchozích pracích na stejné téma. Mezi brožovanými svazky k dějinám 20. století se milou nezbytností jeví i připomenutí knížky od Roberta Kvačka - První světová válka a česká otázka.
Již jsme komentovali další užitečnou řadu Stručné dějiny států (Libri) - mezitím se rozrostla o svazky věnované Afghánistánu (J. Marek), Bělorusku (M. Řezník), Brazílii a Východnímu Timoru (obojí bravurní J. Klíma), dále USA (S. Raková, J. Opatrný; nepřehlédněte!), Ghaně (V. Klíma) či Jihoafrické republice (A. Zimák).
Z encyklopedických řad Libri vyšla úvodní kniha Encyklopedie českých vesnic od J. Pešty, věnovaná středním Čechách. Překážkou je tu ovšem cena (790,- Kč); nicméně tip do regionálních školních knihoven je to užitečný. Z literatury zaměřené k poznávání našeho památkového dědictví ještě vybíráme Větrné mlýny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (M. Janoška) a obsáhlý a výpravný, leč jen nevesele čtivý 1. díl práce Ohrožené hrady, zámky a tvrze v Čechách A-M od J. Úlovce. Půvabná knížka Po Karlově mostě (20 zastavení s F. Dvořákem; vyd. NLN) si už vyžádala reedici; českobudějovické nakladatelství Veduta představilo encyklopedický přehled Panská sídla na jihu Čech (P. Koblasa a D. Kovář). K tematice přispělo i nakladatelství Brána - shodou okolností knížkou o městských branách (T. Koutek: Městské brány v Čechách - historická zastavení). Nakladatelství kromě toho pokračuje ve své řadě populárně pojatých panovnických životopisů, nejnovějším přírůstkem je "král mučedník", jak zní podtitul knížky G. Bordonoveho o Ludvíku XVI.
)
Rádi bychom také poukázali na zhruba dvouletou edici plzeňského nakladatelství Fraus Památky (Unikátní encyklopedie na pokračování), která čítá už 33 miniprůvodců po známých i méně známých historických památkách, především hradech a zámcích. Na 16 stranách vlastního textu v přijatelné cenové relaci (svazek za 49,- Kč) najdete informace o historii objektu, majitelích, architektuře, interiérech, ale také kupř. o hospodaření šlechtických velkostatků, lovech, stolování, módě atd. Doprovázeno množstvím sice povětšinou miniaturních, ale dobře čitelných obrázků a perspektivní kresbou objektu; zpravidla nechybí pověst, vztahující se k objektu, a upozornění na pamětihodnosti v okolí. Autory jsou obvykle správci objektů či pracovníci příslušných památkových úřadů. Když se nedáte zmást propagačním charakterem zejména západočeských památek (pro ředitele tamního památkového úřadu je všechno na daném objektu prostě "nej"), získáte nejen vděčný suvenýr. Navíc: Když chcete sehnat již vyšlé průvodce, nemusíte objíždět všechny objekty - ve velkých knihkupectvích nabízejí celý sortiment. (Posledních pár měsíců ale v edici bohužel nevyšlo nic.)
)
Z nejnovějších titulů zaznamenejme - a do knihovny neopomeňme zařadit - práci osvědčené dvojice J. Gebhart a J. Kuklík - Druhá republika 1938-1939 (nakl. Paseka, Praha - Litomyšl 2004), která s neobyčejnou erudicí předkládá plasticky strukturovaný obraz této složité doby charakterizované "svárem demokracie a totality v politickém, společenském a kulturním životě", jak praví podtitul publikace. Jinak toto nakladatelství na trh nepřineslo mnoho dalších novinek, takže zaregistrujme alespoň 2. doplněné vydání proslulé - v tom nejlepším slova smyslu - Čornejovy knihy Tajemství českých kronik.
Vůbec jsme si mysleli, že budeme tentokrát jen volat: Reedice, reedice, reedice! - Ale nakonec to dopadlo, jak vidíte, všechno přeci jen jinak. I když, na druhou stranu, ani na reedicích není nic zas tak špatného. Těžko už dnes ovšem překvapí Janáčkův Rudolf II. či Valdštejn (k dispozici jsou i novější zpracování), ale může potěšit plán nově vydat celé dílo "žijící legendy" Vojtěcha Zamarovského (zatím vyšly - ve sličné podobě u různých nakladatelů - Vzkříšení Olympie a Za sedmi divy světa). Vyslovenou radost pak udělá Urbanův nestárnoucí Kapitalismus a česká společnost (K otázkám formování české společnosti v 19. století) a do knihovny si můžete návdavkem opatřit biografii R. Saka, věnovanou F. L. Riegrovi (tentokrát s podtitulem Konzervativec nebo liberál?), která před 10 lety poněkud "zapadla". A doplňme ještě obsáhlou knihu P. Preisse - František Antonín Špork a barokní kultura v Čechách.
)
A jedno překvapení na závěr, byť není přímo z oblasti odborné literatury - je to však bez nadsázky fascinující čtení. Filozofující bretonský venkovan J.-M. Déguignet (1834-1905) sepsal ke konci život neuvěřitelný příběh svého neuvěřitelného života Paměti bretonského venkovana: jako samouk se naučil několika jazykům a základům řady oborů, byl žebrákem, pasákem krav, vojákem, zemědělcem, trafikantem, pojišťovákem, a pak zase vyděděncem a žebrákem, navíc trpícím stihomamem. A když vás třeba nebudou zajímat jeho osobní zpovědi (jako že zajímavé jsou!), strhne vás líčení jeho vojenských eskapád - zúčastnil se bojů v Itálii, Africe, projdete s ním peklo krymské války či zažijete pokus o mexické císařství. Nakladatelská záložka (Mladá fronta), tvrdí, že ve Francii se znovuobjevení jeho pamětí ke konci minulého století stalo senzací a že se podle nich natáčí televizní seriál. Takový seriál bychom České televizi a nám všem opravdu přáli...
(jk)
)
)
Smrt ministra zahraničních věcí ČSR Jana Masaryka v noci z 9. na 10. března 1948 vždy provázela řada nejasností, které neodstranilo ani několik šetření této události v průběhu minulých desetiletí. Nové světlo do případu slibovalo přinést další vyšetřování vedené Ústavem dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, zahájené v roce 2002. Skončilo "senzačním vyhlášením", které mělo s definitivní platností potvrdit cizí zavinění Masarykovy smrti (tělo bylo nalezeno na nádvoří Černínského paláce pod okny služebního bytu). Znalecký posudek konstatoval, že "k pádu tělo došlo zcela jednoznačně vystrčením druhou osobou… K pádu došlo z polohy stoje těla z římsy pod oknem, v této fázi byl Masaryk vystrčen aktivním silovým působením druhou osobou…". Znalec se opřel především o údajně přesný náčrtek celé situace z 11. března 1948. Atraktivní novinové titulky "Masaryk byl zavražděn" ale vystřídala skepse historiků a dalších odborníků opřená o jiný znalecký posudek, který zmíněný ústav spolu s dalšími informacemi zcela ignoroval. Tento druhý posudek přitom přesvědčivě doložil, že nebylo třeba působení žádných vnějších sil, a navíc znovu připomněl známou skutečnost, že zmíněný náčrtek z 11. 3. není v některých ohledech příliš věrohodný - to mj. potvrdila už expertíza Kriminalistického ústavu z r. 1995, jež také dosvědčila skutečnou polohu těla po dopadu (s tělem se při ohledání pohnulo). Podle všeho se oné osudné noci Jan Masaryk skutečně přemístil přes parapet na zhruba padesáticentimetrovou římsu pod oknem sám, bez cizí pomoci...
)
Zajímavou historii má zřejmě nejznámější snímek zachycující počátek německé okupace Čech a Moravy - příjezd německých jednotek do Prahy 15. března 1939. Pátrání po identitě vyfotografovaných osob mělo nečekaný výsledek: kromě policistů a dvou tří dalších lidí jsou na snímku vesměs studenti, a většinou ze státní průmyslové školy v Praze 1. "Někdo přinesl do třídy zprávu, že příjezd německé armády se očekává kolem desáté. Kam jinam bychom šli než na Václavské náměstí? Přišli jsme včas… Přes rameno policajta se mi naskytl pohled, který nikdy nezapomenu," vzpomíná tehdejší student Jaroslav Landa, také zachycený na snímku. "Kolona se na chvíli zastavila, těsně před sebou jsem uviděl otevřený vojenský vůz se dvěma zkřehlými vojáky v polní šedi a s přilbami na hlavách." Za policisty se na okupanty dívala i studentka obchodní akademie Marie Červenková, která do Prahy přijela z Berouna vlastně náhodou: "Na ulicích stály hloučky lidí, někteří mlčeli, jiní zvedali pěsti… Pro slzy jsme neviděli. Slova nenávisti se sypala nejen v češtině, ale i slovenštině a v jiných jazycích." Uprostřed fotografie mezi dvěma policisty s čapkou v ruce podle všeho stojí ani ne patnáctiletý židovský chlapec Zdeněk Kárný, student Akademického gymnázia. Identifikoval ho jeho bratr, protože Zdeněk zemřel v roce 1944 v Osvětimi. Na druhou stranu je pravda, že se k témuž obličeji přihlásily ještě dvě osoby - Josef Schejbal a Radimír Novotný. Nejistota tedy zůstává - celkem však již známe sedm vyfotografovaných osob (na snímku označeny šipkou), a navíc ČTK nově zjistila i autora snímku: tehdejšího profesionálního fotografa ČTK Josefa Muchu.
)
Zastavme se ještě u jedné fotografie, spojené s jinou historickou událostí z druhé světové války: 27. ledna 1945 osvobodila vojska Rudé armády vyhlazovací koncentrační tábor v Osvětimi, a odhalila tak světu jedno z nejděsivějších středisek nacistické zrůdnosti - místo "konečného řešení židovské otázky", jak nacisté nazývali plánovitou likvidaci evropských Židů. V táboře a jeho plynových komorách v Osvětimi - Birkenau (Březince) zahynulo minimálně 1 150 000 lidí… Při osvobozovacích bojích před branami jednotlivých osvětimských koncentračních táborů a v jejich okolí padlo 231 sovětských vojáků; za ostnatými dráty mezitím na svobodu čekalo 7 000 vězňů, mezi nimi 484 Čechů a Slováků. A k těm šťastným tehdy patřil také patnáctiletý Jiří Steiner, který dnes žije v Praze a angažuje se v činnosti Českého svazu bojovníků za svobodu. Branou osvětimského tábora Birkenau prošel spolu s bratrem dvojčetem a rodiči na podzim 1943. Přijel z Terezína s transportem pěti tisíc Židů, které po půl roce čekala smrt - on však měl s bratrem štěstí v neštěstí: doktor Mengele si je vybral pro svoje výzkumy a "chránil" si je. Unikli tak děsivému osudu celého transportu i svých rodičů při hrozné noci z 8. na 9. března 1944, kdy byli jinak všichni posláni do plynu. Asi dva týdny po osvobození táborů přijeli sovětští armádní filmaři a natočili v jejich prostorách známý otřesný dokument, který byl mj. promítán i při norimberském procesu s nacistickými válečnými zločinci. Jiří Steiner si tyto chvíle dobře pamatuje: "Na konci filmu je záběr na stojící řadu vězňů a vznikl tak, že náhodně několik z nás vyzvali, abychom se k drátům postavili - jako že vyhlížíme Rudou armádu. Pravda, z filmu i zachovaných fotografií je dobře vidět, že nikoho nevyhlížíme, ale to na podstatě věci přeci nic nemění. Já jsem ten kluk v popředí se zlomenou rukou, což se mi stalo několik dnů po osvobození tábora, a právě Rusové mi ji dali do sádry." Jiří Steiner dlouho nevěděl, že taková fotografie existuje. Zjistil to až v roce 1966 na výstavně neznámých prací sovětských válečných korespondentů v Praze.
)
Vzhledem k naší nepravidelné periodicitě těžko můžeme reagovat na aktuální dění kolem nás - ale napadlo nás, že vlastně můžeme udělat "čelem vzad" a vyslovit se prostřednictvím 66 let starého sloupku Karla Čapka zveřejněného 13. 2. 1938 v Lidových novinách. Jmenuje se Pumy nad světem. Když zaměníte historické reálie, možná vám zas tak starý připadat nebude…
Čteme ráno noviny a už skoro čekáme, že tam zase bude stát: to a to město (je to někde ve Španělsku nebo v Číně) bylo bombardováno nepřátelskými letadly; při útoku zahynulo osmdesát nebo tři sta nebo tisíc civilních obyvatel; nálet trval jenom několik minut.
Čteme to tak často, že už se skoro zapomeneme otřást nad takovou zprávou. ještě se otřeseme, když nějaký Wiedemann zavraždí pět lidí; ale osmdesát, tři sta nebo tisíc zabitých lidí, to už je nějak neosobní, to už si čtenář ani nemůže představit; i pokrčí rameny a čte dál, co prohlásil nějaký mocný pán o tom, za jakých koncesí by byl ochoten zajistit pokojné vztahy se sousedy na několik let.
Ale už si to ani nemusíme představovat; ukážou nám to názorně a pohodlně v kinu. Pobořená ulice, ze které se valí ještě oblaka prachu a dýmu; roztrhaná těla, hořící mrtvoly, děti řvoucí v nepříčetnosti hrůzy - ty děti si jsou ukrutně podobny, ať jsou čínské nebo naše. Tak tady to máme skoro z první ruky, jak to vypadá. Tohle nám přece aspoň na chvíli stáhne hrdlo a máme temný pocit, že teď něco musíme udělat - křičet, protestovat; zvednout se a jít do ulic s voláním, že něco takového si lidstvo nesmí nechat líbit. Ale bojím se, že si pomalu zvykneme i na tyto dojmy, pokud zůstanou jenom na plátně. A diváci v kinu si třeba budou zklamaně říkat: Minulý týden to bylo hroznější.
A přece: nikdo snad nevěří, že tohle je konečný stav světa a že se pobíjení žen a dětí stane hlavním prostředkem mezinárodního styku. Tak tatarsky to s lidstvem přece jen nevypadá. Můžeme počítat s tím, že jednou se lidé budou dívat na dnešní letecké útoky docela prostě a jednoznačně jako na sprosté vraždění, jako na jakýsi mravní amok, kterému dočasně propadly ty ony národy na čas vyšinuté z vývoje ostatního lidstva. Jde o to, aby se lidé jednou nedívali s hrůzou a odporem také na celý dnešní svět za to, že celkem trpně a nedůstojně přihlížel k takové hromadné bestialitě.
Jistě si neděláme iluzí o tom, že nové mezinárodní odsouzení leteckých útoků na otevřená města, k němuž chce dát podnět Anglie, už teď zachrání pár tisíc bezbranných chudáků v Číně nebo ve Španělsku před tím, aby jim nepadaly bomby a baráky na hlavy. Není lehko přesvědčovat národy a jejich pány, že se dopouštějí něčeho nesmyslného a zvrhlého. Ale i když se nemůže počítat s tím, že pouhé odsouzení, neprovázené trestními sankcemi, zjemní mravy těch, kdo se už tak sytě zapsali krví do dějin našeho věku, je přece jen strašně důležito a krajně načase, aby takové odsouzení bylo vysloveno. Musí být stále opakováno, že zločin je zločin a že jest a vždycky bude souzen jako zločin. Ani na okamžik se nesmí ve světě rozmoci pocit, že obecný mravní řád světa je na tu dobu suspendován. Stůj co stůj musí být uchována kontinuita mravních ideálů, které jsme přejali a jež musíme odevzdat dál. Pravda, pouhé verbální odsouzení není ještě čin; ale lhostejné mlčení by bylo špatný čin; bylo by spoluvinou na jednání ničemném a nelidském. Aspoň té spoluviny kéž jsme my všichni, kdo se nevylučujeme z velkého společenství lidstva, co nejdůrazněji uchráněni!
V přehledu uvádíme přístupné soubory lidové architektury v přírodě - skanzeny - i jednotlivé objekty lidového stavitelství, také archeologická naleziště, pokud jsou doprovázena expozicí. Dále seznam obsahuje přehled zpřístupněných technických památek včetně hornických expozic a dolů - uvádíme však pouze ty, které jsou na autentických místech původních provozů. Výběrově připomínáme zpřístupněné části městských opevnění a také kostelní věže, dále městská či pevnostní podzemí apod. Rovněž z válečních památníků a pietních míst vybíráme ty, které jsou umístěny přímo v autentických prostorách či na místech spojených s událostí, jíž jsou věnovány. Přehled uzavírají židovské památky, přístupné buď jako autentické prostory (kupř. synagogy), nebo jako muzea, zpravidla s židovskou tematikou.
Vesměs se jedná o památky zpřístupněné k prohlídkám (se vstupným); neuvádíme volně přístupné památky obdobného charakteru. Vypuštěny byly pražské památky a rovněž chybí stavby uvedené v přehledu zpřístupněných hradů, zámků, klášterů a muzeí (viz Čelem vzad 11/2003), i když zahrnují např. přístupné věže nebo podzemí.
Seznam zachycuje stav na počátku turistické sezóny r. 2004 - ani při sebevětší vůli si však nemůže činit nárok na úplnost. Rozdělení památek do jednotlivých kategorií je pouze orientační.
Skanzeny, lidová architektura, archeologické památky
Březno - archeologický skanzen
Budeč - rotunda + hradiště
Dolánky u Turnova - Dlaskův statek
Dolní Bludovice - vesnický dům
Doubrava - vesnická usedlost
Havířov - Kotulova dřevěnka
Havlíčkův Brod - Štáflova chalupa
Hlinsko - Betlém - skanzen
Chanovice - skanzen ve výstavbě
Jasenná - fojtství
Kosmonosy - dětský skanzen experimentální archeologie
Kouřim - skanzen
Kravaře - Víska - rychta
Krňovice - skanzen ve výstavbě
Levý Hradec - kostel + hradiště
Libice nad Cidlinou - archeologické naleziště
Malá Skála - Boučkův statek
Mikulčice - velkomoravské naleziště
Modrá u Velehradu - velkomoravský skanzen
Možděnice - řemeslnická osada (skanzen)
Pohansko - velkomoravské naleziště
Přerov nad Labem - skanzen
Příkazy - skanzen
Rožnov pod Radhoštěm - skanzen
Ruprechtov - vesnický dům čp. 137
Rymice - skanzen
Senetářov - lidový dům čp. 32
Staré Město (Uh. Hradiště) - velkomoravské naleziště
Starý Plzenec - rotunda + hradiště
Strážnice - skanzen
Svobodné Hamry - skanzen
Třebíz - skanzen
Tupesy - lidový dům čp. 118
Uhřínov pod Deštnou - experimentální archeologie
Velké Karlovice - kramářský dům
Veselý Kopec - skanzen
Víska - viz Kravaře
Vlčnov - vesnický dům čp. 57
Všestary - experimentální archeologie
Vysočina - skanzen (viz i jednotlivé. objekty)
Vysoký Chlumec - skanzen
Zaluží (u Vlastiboře) - kovárna lid. archit.
Zbečno - Hamousův statek
Zubrnice - skanzen
Technické památky, mlýny, důlní díla
Bavorov - elektrárna a vodní mlýn
Březové Hory - hornické muzeum, štoly
Bubovice (u Berouna) - Solvayovy lomy - muzeum vápence
Budčice - vodní mlýn
Budišov nad Budišovkou - Staré Oldřůvky - břidlicový důl (po ohlášení)
Bujanov - koněspřežná dráha
Čeňkova pila - viz Srní
České Budějovice - koněspřežná dráha
Český Krumlov - grafitový důl
Deštná (u J. Hradce) - provaznická dílna
Dlouhé Stráně - přečerpávací elektrárna
Dobřív - hamr
Dolní Němčí - mlýn
Dolní Studené - viz Jílové
Dvory (u Karlových Var) - sklárny Moser
Františčina huť - viz Josefov
Harrachov - sklárny
Horní Bříza - keramická továrna
Choteč - mlýn
Chrustenice - strojírny - důlní expozice
Jáchymov - mincovna
Jaroměř - železniční výtopna
Jílové u Prahy - štola Josef
Jindřichovice pod Smrkem - mlýn
Jiřetín pod Jedlovou - stříbrný důl
Josefov - Stará huť - železářská huť
Karlovice - zemědělské stroje
Klobouky u Brna - větrný mlýn
Krásno - důl
Kristiánov - sklářské muzeum
Kroměříž - biskupská mincovna
Kutná Hora - důl Osel
Kuželov - větrný mlýn
Litultovice - Choltice - větrný mlýn
Loděnice - viz Chrustenice
Lužná - Lišany - železniční depo
Malé Kyšice - Proškův mlýn v Poteplí
Měděnec - důl
Michálkovice viz Ostrava
Nový Svět (u Semil) - sklárna
Ondřejov - hvězdárna
Ostrava - Michálkovice - důl Michal
Ostrava - Petřkovice - důl Anselm
Partutovice - větrný mlýn
Paskov - hornický skanzen, cvičná štola
Petřkovice - viz Ostrava
Písečná (Üstí nad Orlicí) - mlýn
Písek - městská elektrárna
Planá - hornická štola
Plzeň - historický i soudobý pivovar
Příbram - viz Březové Hory
Přibyslav - štola pod farou
Rapotín (u Šumperka) - zemědělský skanzen
Ratibořice - Staré bělidlo a mandl
Rudice - větrný mlýn
Ruprechtov - větrný mlýn
Skalička (u Přerova) - větrný mlýn
Slup - vodní mlýn
Srní - elektrárna Čeňkova pila
Stará Ves u Bílovce - větrný mlýn
Staré Oldřůvky - břidlicový důl
Starý Poddvorov - větrný mlýn
Stříbro - hornické štoly
Štípa - větrný mlýn
Tasice - sklárna
Těšany - kovárna
Trhové Sviny - Buškův hamr
Třebechovice pod Orebem - betlémy
Třeboň - pivovar
Velké Losiny - papírna
Velké Těšany - větrný mlýn
Vidnava - nádraží
Vinařice - důl Mayrau
Zlaté hory - podzemní sanatorium Edel
Zlonice - nádražní výtopna
Zubrnice - nádraží (železniční muzeum)
Žacléř - důl
Žatec - sklad a balírna chmele
Železný Brod - Běliště - koželužna a barvírna (život na venkově)
Městské brány a opevnění, kostelní věže
Bechyně - sv. Matěj
Bělá - Česká brána
Beroun - Plzeňská brána
Bozkov - Navštívení P. Marie
Brno - Měnínská brána
České Budějovice - Černá věž, Rabeštejnská věž, bašta opevnění
Dačice - sv. Vavřinec
Dobruška - radniční věž
Domažlice - Narození P. Marie
Havlíčkův Brod - Nanebevzetí P. Marie + Štáflova bašta
Horšovský Týn - sv. Petr a Pavel (občas)
Hradec Králové - Bílá věž
Chomutov - městská věž
Jablonné v Podještědí - Narození P. Marie
Jičín - Valdická brána
Jihlava - sv. Jakub + brána Matky Boží
Jindřichův Hradec - Nanebevzetí P. Marie
Klatovy - Černá věž
Litoměřice - zvonice sv. Štěpána + dům Kalich, Pikartská věž
Litomyšl - Červená věž
Litovel - radniční věž
Louny - sv. Mikuláš
Mělník - Pražská brána
Mladá Boleslav - radniční věž
Moravské Budějovice - sv. Jiljí
Nové Město nad Metují - hradební věž
Olomouc - radniční věž
Ostrava - radniční věž
Pardubice - Zelená brána
Pelhřimov - sv. Bartoloměj + Jihl. brána
Plzeň - sv. Bartoloměj
Polička - kostel sv. Jakuba + opevnění
Prachaticke - Písecká (Dolní) brána
Prostějov - bašta opevnění
Rakovník - Vysoká brána
Roudnice nad Labem - městská věž
Semily - sv. Petr a Pavel (příležitostně)
Slavonice - Nanebevzetí P. Marie
Soběslav - sv. Petr a Pavel
Stará Boleslav - Pražská brána
Tábor - Proměnění Páně na hoře Tábor + Bechyňská brána
Telč - sv. Duch, sv. Jakub
Třebíč - sv. Martin
Třeboň - radniční věž
Uničov - Vodní branka
Velké Meziříčí - sv. Mikuláš (na objednávku)
Vimperk - Vlčkova věž , černá brána
Vysoké Mýto - zvonice u sv. Vavřince + Pražská a Litomyšlská brána
Znojmo - radniční a Vlčkova věž
Žatec - radniční věž
Podzemí
Brno - kapucínská krypta
Brno - Špilberk - kasematy
Čejkovice - templářské (jezuitské) vinné sklepy
Český Brod - městské podzemí
Jaroměř - viz Josefov
Jelení Vrchy (u Nové Pece) - plavební kanál (část volně, část na objednávku)
Jihlava - městské podzemí
Josefov - kasematy
Klatovy - katakomby
Kroměříž - arcibiskupské vinné sklepy
Kunštát - viz Rudka
Kurdějov - opevněný kostel s podzemím
Kutná Hora - Sedlec - kostnice
Litoměřice - městské podzemí
Mělník - zámecké sklepy a kostnice
Mnichov (u Mariánských Lázní) - kostelní krypta
Mníšek pod Brdy - Skalka - jeskynní kostel
Plzeň - městské podzemí
Přímětice - křížový vinný sklep
Rudka u Kunštátu - Jeskyně Blanických rytířů
Slavonice - městské podzemí
Šatov - malovaný vinný sklep
Tábor - městské podzemí
Terezín - kasematy
Úštěk - městské podzemí
Velehrad - podzemí poutního chrámu
Znojmo - městské podzemí
Žlutice - městské podzemí
Válečné památníky, pietní místa
Bouda - viz Těchonín
Darkovičky (Hlučín) - opevnění z 1. republiky
Dobrošov - opevnění z 1. republiky
Drnovice - Ploština - památník II. svět. války
Hanička (Rokytnici v Orlických horách) - opevnění z 1. republiky
Havířov - Životice - okupace a odboj těšínského Slezska
Hořice - Masarykova věž samostatnosti
Chlum - rakousko-pruská válka 1866
Ležáky - památník II. svět. války
Lidice - památník II. svět. války
Most - staré krematorium - památník II. svět. války
Polom - pevnůstka Skutina - opevnění z 1. republiky
Ploština - Drnovice u Valašských Klobouk - památník II. svět. války
Prace - Mohyla míru - památník bitvy u Slavkova 1805
Říčky v Orl. horách (Komáří a Anenský vrch) - opevnění z 1. republiky
Smečno - vojenský skanzen
Srbská Kamenice - opevnění z 1. republiky
Šatov - opevnění z 1. republiky
Těchonín - Bouda - opevnění z 1. republiky
Terezín - město (ghetto) + Malá pevnost - památník II. svět. války
Židovské památky
Bechyně
Boskovice
Břeclav
Dobruška
Dobrá Voda u Hartmanic (Klatovy)
Heřmanův Městec
Hlinsko
Holešov
Hranice
Kasejovice
Ledeč nad Sázavou
Mikulov
Nymburk
Plzeň
Polná
Rakovník
Rychnov nad Kněžnou
Spálené Poříčí
Tovačov
Třebíč
Velké Meziříčí
Vlčnov
Vodňany
&cil=12/images/max337.jpg', '337','580','386'))
&cil=12/images/max338.jpg', '338','525','700'))
)
|
|
