(58 hodnocení)Když nastalo příměří, dohodly se obě strany, že se k společnému jídlu a pití sejdou a že po tři dny budou konati slavné hry mezi sebou na ustanoveném místě. Co dále? Jinoši dají se do hodování s dívkami nejinak než jako draví vlci hledající žrádla, aby vpadli do ovčína. První den strávili vesele při hostině a hojném pití.
Nová vyrostla žízeň, když žízeň hasiti chtěli, jinoši se svojí touhou jen stěží se do hodin nočních zdrží.
Noc byla, zářil měsíc a jasný byl nebeský blankyt, vtom z nich zatroubil jeden a tím jim znamení dával, řka:
"Již jste si pohráli dost, již dosti jste jedli a pili, vzhůru již, Venuše zlatá vás zvučnou polnicí budí."
A ihned unesl každý jednu dívku. A když nastalo ráno a mír byl uzavřen, odnesše pokrmy a nápoje z jejich hradu, prázdné zdi dali napospas Lemňanu Vulkánovi. A od té doby po smrti kněžny Libuše jsou naše ženy pod mocí mužů
)
Tolik závěr Kosmovy pověsti o dívčí válce. Příliš se nepodobá krvavému dramatu, který z této nevinné půtky, připomínající tak nejspíš antickou pověst o únosu Sabinek, udělali pozdější kronikáři.
V Dalimilově kronice (14. stol.) se příběh přesouvá do zcela jiné roviny. Objevují se první mrtví, první konkrétní jména. Na scénu se dostává krutá Vlasta a krásná Šárka.
V krátkém čase příměří pozvou muži některé dívky na Vyšehrad, kde je pak zneuctí. Vlasta to chápe jako provokaci, která ji přiměje k nepředloženému útoku na Vyšehrad, při němž jsou všechny dívky pobity.
Existuje domněnka, že Dalimil spojil původní verzi dívčí války s jinou starobylou pověstí o válce Lučanů. A tak zatímco původní pověst o lucké válce pomalu mizela v propadlišti času, jméno jejich sveřepého vůdce Vlastislava žije dál v postavě kruté vůdkyně dívčích šiků Vlastislavy, zkráceně Vlasty.
A ještě jeden motiv z tehdejší středověké epiky, tentokrát germánské, se objevuje v Dalimilově podání, a sice setkání hrdiny se svázanou kráskou (z pověsti Sigurd a Sigdrífa) - zde se jedná o postavy Ctirada a Šárky.
Snad až příliš bujná fantazie kronikáře Václava Hájka z Libočan (16. stol.) pak už jen zveličila a dotvořila dramatický obraz krvavé bitvy a vyšperkovala ho mnoha drastickými detaily, v jakých si tehdejší doba libovala.
Jak ale pověst vůbec vznikla? Nabízí se vysvětlení, že je to snad svědectví o dávných bojích patriarchátu s matriarchátem. Potom by se ale muselo jednat o pověst starou několik tisíc let. Vždyť by líčila události asi z pozdního neolitu, kdy nebylo ještě po Slovanech na našem území ani památky.
Pravděpodobnější verzí, již zastávají i mnozí autoři, je to, že si Kosmas tuto pověst vymyslel podle antických pověstí o Amazonkách, které spíše v duchu grotesky jaksi přetvořil a upravil pro naše prostředí, jako to pozdější letopisci udělali s mnoha podobnými pověstmi.
Zastánci této verze však přehlížejí jednu skutečnost, a sice, že na našem území opravdu zřejmě existovalo cosi na způsob opravdové "dívčí války". Byly to pohanské svátky letnic, spojené s bujarým hodováním, rituální promiskuitou a konečně třídenními hrami mládeže. Družstva hochů a dívek mezi sebou soupeřila o symbolický hrad, pouhou maketu. Soutěžilo se v hodu oštěpem a jízdě na koni a hry končily početnými zásnubami. Tyto slavnosti přetrvaly mnohde až do příchodu křesťanství a zanechaly po sobě památku v názvech některých míst (např. Dívčí Hrad na Bruntálsku).
Můžeme tedy uvažovat o tom, že Kosmas ve svém líčení vyšel z tohoto reálného základu a trochu si vypomohl motivy z jiných pověstí. Jak to bylo doopravdy, se už asi nikdy přesně nedozvíme, můžeme ale vystopovat, jak pravděpodobně pověst vznikla, jak postupně košatěla, a jasně usvědčit z omylu jak ty, kteří se domnívali, že pověst popisuje nějakou skutečnou bitvu, tak i ty, kteří ji považovali za pouhý výplod kronikářovy fantazie. Za skutečnými lítými bojovnicemi se však bezesporu budeme muset podívat až někdy jindy.
Použitá literatura
|
|
