(79 hodnocení)Předpokládám, že jméno spisovatele Oty Pavla budete znát buď díky krásným vzpomínkovým knihám Jak jsem potkal ryby a Smrt krásných srnců, nebo díky jejich zdařilé filmové adaptaci. Dětství, o kterém v těchto knihách vypráví, prožil jejich autor v malebné přírodě rozprostírající se kolem řeky Berounky nedaleko Křivoklátu, kam jezdil s tatínkem, maminkou a oběma bratry:
...Kdysi tatínek hledal ten kraj po čuchu. Ve třicátých letech minul s naším osobním šoférem Tondou Valentou hrad Křivoklát a stoupal strašnými serpentinami dále na západ podél řeky Berounky, ve které tenkrát plavaly štiky jak krokodýlové a na mělčinách se v řasách převalovali tloušti a parmy jak polena.
Tatínek všechno pozoroval a mířil dál až k zájezdní hospůdce U Rozvědčíka, kde jsme na dvě sezóny zůstali. Ale nebylo to ono. Přestože pani Fraňková byla krásná a příjemná žena a uměla báječný guláš a drsťkovou, v sobotu a v neděli tu byl kravál. Přijely spousty trempířů, čundráků, vandráků a kovbojíčků a z tiché hospůdky udělali peklo hodné Západu...
Po jedné takové bouřlivé noci byl tatínek donucen najít selskou chalupu. A tak nás naložil na škuner a plul k domečku pod Branovem, kde se říkalo V luhu. A v chalupě u převozníka Karla Proška, knírek měl zrovna jako Adolf Hitler, jsme nalezli na dlouhá léta přístřeší...
)
Lidé s nimiž se na stránkách Pavlových knih setkáme, patřili (a někteří stále patří) k svérázným obyvatelům tohoto kraje. Možná vám, stejně jako mně, utkvěla v paměti dramatická scéna z filmu Smrt krásných srnců, v níž Jaroslav Franěk, představovaný Radoslavem Brzobohatým, skáče z mostního oblouku do Berounky, aby uprchl před gestapem. Pan hospodský od Rozvědčíka, který zaujal malého Otu svou statečností v boji proti fašismu, patřil za 2. světové války k předním představitelům odbojové organizace Obrana národa.
)
...Na ryby jsem šel na Skřivaňský potok. Sem jsme už jezdili v době, kdy jsem se vozil v bílém kočárku a přitom cucal dudlík. Na tom krásném potoce se kdysi usídlil bezvadný chlap, Jarka Franěk se svou ženou. Býval rozvědčíkem v Indočíně, v Anamu. A když se vrátil, tak tu na rozcestí šedivých silnic pod Nezabudicemi postavil dřevěný stánek s pivem, rumem a žlutou limonádou a nazval jej Anamo. Natřel ho nahnědo a o kus dál na potoce postavil zděnou restaurací U Rozvědčíka. Celý život zůstal srdcem rozvědčíkem, až mu Němci to srdce zabili za války ve věznici Plötzensee.
...Ta paní na balkóně je jeho žena. Paní Fraňková, statečná. Je štíhlá a vlasy má havraní. Když ho Němci odváželi, řekl jí na rozloučenou: "Nikdy nechoď z Rozvědčíka." Žila tu sama v křivoklátských lesích. Podávala jídlo parašutistům. kteří tu hráli kulečník a zároveň sledovali s vytaženými pistolemi silnicí, zda nejedou na obrněných transportérech Němci...
Vznik Obrany národa na Rakovnicku v roce1939 byl spojen se jménem majora Josefa Šulce, působícího v předmnichovské republice v Mostu a v Chomutově. Během likvidace československé armády byl přeložen do Rakovníka, kde pracoval ve funkci tajemníka na obchodní akademii. Brzy po okupaci navázal spojení s likvidačním oddělením ministerstva národní obrany a s vyššími důstojníky, kteří nastoupili jako zaměstnanci u rakovnického okresního úřadu. Byli to major František Hevlín, dále zpravodajský důstojník Oldřich Straka a kapitán Václav Salač. Na místo vrchního policejního inspektora byl dosazen štábní kapitán Josef Kotásek, Všichni jmenovaní patřili k vlastenecky smýšlejícím důstojníkům.
Rakovnická Obrana národa byla součástí celonárodní tajné armády, tvořící se ve všech okresech okupované země. Bezprostředně podléhala veliteli lounského pluku majoru Jaroslavu Ewaldovi. Lounský pluk byl začleněn pod centrální pražské velení generála Františka Kraváka.
)
Výstavba rakovnického praporu byla dokončena během července 1939. Ilegální vojenský útvar řídil štáb, jemuž velel major Šulc a jeho dva zástupci, major Helvín a kapitán Kotásek. Rakovnický prapor se skládal ze čtyř rot, z nichž dvě velitelství sídlila v okresním městě. V příhodné době měly být roty doplněny rakovnickými záložníky. Velitelství třetí roty bylo v Křivoklátě a čtvrté v Mutějovicích. Velitelství první roty převzal profesor Josef Klouček, druhé nadporučík dělostřelectva Jan Macák. Do velitelských funkcí křivoklátské roty přicházel v úvahu ruský legionář, majitel hostince U Rozvědčíka v Nezabudicích, Jaroslav Franěk. V čele mutějovické roty stál lékař MUDr. Harabúz.
Organizace mylně počítala s brzkým koncem války a snažila se shromáždit zbraně. Vedení Obrany národa počítalo v závěrečné fázi války s vyzbrojením jednotek loveckými zbraněmi soukromníků nebo zabavenými zbraněmi, uskladněnými na okresním úřadě. Kromě toho přinesl major Šulc po jedné z prvních porad v pražském štábu slib, že potřebné zbraně budou praporu dodány z Prahy a že úkolem rakovnického vedení je nalézt pro ně vhodný úkryt. Zpočátku se uvažovalo o úkrytu v prázdných hrobkách rakovnického hřbitova.
Když byly všechny přípravné práce před dokončením, ukázalo se, že záměr byl prozrazen, a tak se hledalo nové, vhodnější místo - bylo nalezeno profesorem Kloučkem v lese blízko hostince U Rozvědčíka v Nezabudicích. Několik beden zbraní a střeliva, dovezených z Prahy, bylo uloženo v zaletovaných sudech a zakopáno v blízkosti hostince. Uschovány tu byly kulomety, náhradní hlavně do kulometů, pušky, armádní pistole s příslušným množstvím střeliva a útočné granáty. Tak se stal hostinec U Rozvědčíka výzbrojní stanicí rakovnického praporu.
Pro zpravodajskou službu, sběr finančních prostředků a jiné úkoly vytvořil rakovnický štáb okruh informátorů. Zprávy informovaly vedení Obrany národa o rozložení, přesunech a pohybech německých vojenských jednotek, o zásobách surovin, pohonných hmot, o výrobě v továrnách, o převodu mírové výroby na válečnou, o hospodářské a politické situaci v okrese, o náladách obyvatelstva atp.
Protože rakovnická Obrana národa pracovala v ilegalitě velice opatrně a její příslušníci dodržovali konspirační pravidla, měla organizace dobré předpoklady pracovat dost dlouho, i když se situace oproti očekávání zdramatizovala a hlavní cíl této organizace se odsunul daleko do budoucnosti. Tím víc byl štáb Obrany národa v Rakovníku překvapen, když se k němu před Vánocemi roku 1939 doneslo, že do okruhu pražských funkcionářů vniklo gestapo a že došlo v Praze k zatýkání.
Komisaři kladenského gestapa, kteří byli pověřeni vyšetřováním činnosti celé západočeské oblasti, přijeli do Rakovníka 16. března 1940. Gestapáci šli najisto. Z Rakovníka odvezli členy velitelské skupiny Šulce a Helvína. Po pěti dnech (21. března 1940) se venkovská služebna v Kladně zmocnila dalších dvou vedoucích činitelů, kapitána Kotáska a profesora Kloučka. 30. března bylo na radnici a pak na četnické stanici soustředěno a podrobeno prvním výslechům dalších pět členů rakovnické Obrany národa. Během této doby získalo pražské gestapo při vyšetřování Kravákova štábu některé zprávy o zbraních ukrytých v křivoklátských lesích nedaleko hospody U Rozvědčíka. Aby zjistilo další podrobnosti, zatklo gestapo 26. dubna Jaroslava Fraňka a jeho ženu Antonii. Protože od nich žádné nové informace nezískalo, propustilo je 11. května na svobodu. Během dalšího vyšetřování se však o zbraních, zakopaných v zaletovaných sudech, postupně dovídalo. Prozrazeni byli i další lidé činní v odboji, a tak 26. ledna 1941 zatklo gestapo Jaroslava Fraňka znovu a převezlo ho nejprve do svého pražského sídla v Petschkově paláce a odtud do věznice v Plötzensee, kde byl popraven . I ukryté zbraně byly vykopány a převezeny do Prahy.
Tak skončila svou činnost největší rakovnická odbojová skupina.
)
Na závěr snad už jen malá inspirace na prázdninové putování. Restaurace U Rozvědčíka je stále v provozu; chátrající přívoz v Luhu pod Branovem začala parta nadšenců v roce 1986 rekonstruovat. Vyměnili střechu, strop, okna, dveře, podlahy a příčky, nakonec nahodili a nabílili celou budovu. Tato první etapa byla dokončena v roce 1988, u příležitosti 15. výročí úmrtí Oty Pavla. Pamětní síň, která zde byla zbudována, je plná známých i nezveřejněných fotografií, textů a předmětů.
)
V letních měsících se od nezabudického rozcestí můžete nechat převézt na pramici. Pamětní síň a přívoz fungují po dobu prázdnin, denně od 9,00 hod do 19,00 hod. Vstupné i "převozné" je dobrovolné. A když půjdete Luhem do Branova, najdete zde na místní sokolovně pamětní desku, kterou vytvořil akad. sochař Jiří Prádler. Deska sem byla umístěna v roce 1974 a je na ní prostý nápis:
"Tento kraj miloval, v něm pobýval a o něm psal Ota Pavel, sportovní novinář a spisovatel."
Použitá literatura
|
|
